Svařování termoplastů
I když je s pojmem svařování obvykle asociováno spojování kovových dílů, používají se tyto technologie i ke spojování jiných materiálů, např. plastů, a to zejména deskových. Vzhledem k povaze materiálu má však svařování plastů své specifické postupy a přístroje.
Horkovzdušné svařování
K nejjednoduššímu způsobu svařování termoplastických materiálů patří svařování horkým vzduchem (či plynem) pomocí přídavného materiálu (svařovacího drátu). Výhodou této technologie je nízká finanční investice spojená s pořízením horkovzdušných přístrojů a jednoduchost svařování.
Celý proces je prováděn automaticky a s přesně stanovenými parametry. Využívají se k němu horkovzdušné svařovací přístroje, které jsou nabízeny ve dvou variantách: s vlastním dmychadlem a bez vlastního dmychadla. Přístroje bez vlastního dmychadla jsou lehčí a kompaktnější zařízení, jejich nevýhodou je však nutnost zajistit připojení na externí dmychadlo nebo rozvod vzduchu. Přístroje s vlastním dmychadlem jsou soběstačné, a i přes své větší rozměry de facto mobilnější. Vestavěné dmychadlo, které přístroji dodává vzduch, umožňuje jejich použití prakticky kdekoli, kde je k dispozici přívod elektřiny.
Horkovzdušné svařovací přístroje je nutné vybavit svařovacími nástavci - tryskou. Jejich volba závisí na druhu použití a liší se i podle typu připojení ke svařovací pistoli (nasunovací, nebo závitové, které se šroubují), či druhu svařovacího drátu. V praxi se nejčastěji používají rychlosvařovací trysky, které - jak už napovídá jejich název - nabízejí výhodu v rychlosti svařovacího procesu. Díky tomu, že „vedou“ svařovací drát a nahřívají jej rovnoměrně se svařovaným materiálem, probíhá svařování rychleji než se základní svařovací tryskou. Při pokládání drátu je vyvíjen konstantní tlak, je výsledný svár obvykle také kvalitnější. Ale ne vždy (např. v případě těžko dostupných míst) lze použít toto řešení, takže potom se uplatní základní svařovací tryska.
Extruzní svařování
Pro svařování větších tlouštěk materiálů (10 mm a více) nebo u náročnějších aplikací je už svařování horkým vzduchem nedostačující, a využívá se tzv. extruzní technologie. Dosahuje se s ní vyšší kvalita svaru než u horkovzdušných přístrojů, ale je náročnější na správný výběr přídavného materiálu, který se v tomto případě rovněž používá, a také na zručnost svářeče.
Svařovací drát, zavedený do extruzního přístroje je nejprve rozmělněn a poté v extruzní komoře roztaven na požadovanou teplotu. Z komory je roztavená hmota tzv. extrudát vytlačován skrz svařovací botku do místa spoje. Přísun svařovacího drátu si přístroj reguluje automaticky v závislosti na svařovacím výkonu.
I při extruzním svařování se používá předehřevu svařovaného materiálu horkým vzduchem, takže extrudery, stejně jako horkovzdušné přístroje, jsou dodávány ve variantách s vlastním předehřevem (součástí je integrované dmychadlo) nebo bez něj, a platí pro ně stejná charakteristika.
Svařování na tupo
Nejkvalitnější způsob svařování termoplastických materiálů umožňuje technologie tzv. svařování na tupo. Provádí se pomocí ohřevu čel desek nebo profilů na topném tělese (pravítku) a jejich následným spojením s použitím tlaku. Nepoužívá se tedy žádný přídavný materiál jako u jiných metod svařování termoplastů. Proces probíhá ve třech fázích – nahřívání, přestavování a vlastní spojování – s pomocí svařovacích strojů, které jsou tvořeny rámem, jehož součástí je i pohybové ústrojí (zajišťuje paralelní pohyb obou částí svařovacího stolu), topným tělesem (topná lišta, nebo tzv. pravítko), které je pohyblivě upnuto k rámu a řídicí jednotkou. Některé stroje jsou vybaveny programovatelnými automaty, u mechanických provádí obsluha potřebné úkony ručně. Upnutí desek zajišťují přítlačné hydraulicky nebo pneumaticky ovládané upínací patky, u mechanických svařovacích strojů upíná díly obsluha mechanickými svěrkami.
741
.gif)
