Ariane 5 se loučí

Evropské kosmické agentuře (ESA) sloužila Ariane 5 k cestám do kosmu skoro 30 let – první start se odehrál v roce 1996 a na kontě jich má celkem 117. Celkově patřila k nejspolehlivějším raketám vůbec. Rakety této řady více než zdvojnásobily kapacitu předcházejících nosičů Ariane 4, pokud jde o hmotnost nákladu přepravovaného na oběžnou dráhu. Umožnily tak vynést na orbit velké telekomunikační satelity, dostaly do kosmu družice evropského navigačního systému Galileo, vesmírný teleskop Jamese Webba nebo sondu Rosetta, která zkoumala kometu Čurjumov-Gerasimenko, či sondu Juice, která míří k největší planetě sluneční soustavy Jupiteru.

Na řadě je „šestka“
První start Ariane 6 je plánován koncem roku 2023. Na kosmodromu CSG v Kourou byl už loni sestaven testovací model centrálního těla nové rakety. Na rozdíl od nosičů předchozích generací bude řada Ariane 6 první, kde se bude raketa sestavovat horizontálně, což je jednodušší a také levnější než tradiční vertikální metoda.
Nástup Ariane 6 má přinést zejména další snížení nákladů a umožnit zvýšení počtu startů až na 11 ročně, ale provází jej také řada odkladů. ESA se nyní zhruba na půl roku ocitne bez vlastních prostředků, proto teleskop Euclid, určený ke studiu temné hmoty a energie z oběžné dráhy, musela počátkem července vynést do kosmu konkurenční raketa Falcon 9 firmy Space X.
Nosná raketa nové generace Ariane 6 bude ve dvou verzích: Ariane 62 určená primárně pro institucionální mise, a Ariane 64 pro komerční trh. Modulární koncept Ariane 6 umožní flexibilně přizpůsobovat konfiguraci misím nejrůznějšího charakteru, např. od tzv. single misí přes dopravu dvou těžkých zařízení současně, doručení na více oběžných drah během stejného startu nebo rozmístění většího počtu menších satelitů prostřednictvím nové služby MLS (Multi-Launch Service). A také na různé typy kosmických destinací, např. na geostacionární přenosovou dráhu (GTO), nízkou oběžnou dráhu Země (LEO), střední oběžnou dráha Země (MEO), lunární přenosovou dráhu (LTO), synchronní oběžnou dráhu Slunce (SSO), i opuštění sféry Země. Ariane 62 se dvěma boostery má výkon 4,5 až 5 tun na GTO a 6,5 tun na SSO. Ariane 64 se čtyřmi boostery může umístit až 11,5 tuny na GTO v konfiguraci s duálním startem a až 21,6 tun na LEO.

S větrem v plachtách
Letos nastoupila do služby i zcela nová nákladní loď Canopée (Baldachýn) určená pro přepravu dílů pro rakety Ariane 6 na kosmodrom v Kourou, kterou postavila nizozemská společnost Neptune Maritime Projects.
Ocelový trup lodě o výtlaku 10 640 tun je 121 m dlouhý, na šířku má 22 m a ponor 5 m. Důležité je uzpůsobení pro plavbu v ústí řeky Kourou do přístavu Pariacabo – tam nesmí přesáhnout ponor 3,5 m. Nákladový prostor o ploše 1590 m² je z velké části otevřený a zakončený velkou rampou o nosnosti 200 tun, umožňující snadnou nakládku i vykládku.  
Loď je vybavena dvěma hlavními diesel/LNG motory Wartsila 6L32, každý o výkonu 3840 kW, schopnými pracovat jak na plynná, tak na kapalná paliva. Na přídi jsou dva dokormidlovací 450kW motory Wartsila FT 150 H.
Canopée je však v něčem unikátní. Je první lodí svého druhu, která bude mít navíc speciální asistenční pohon v podobě čtyř křídlových plachet (každá o ploše 363 m²), a režim, kdy půjde za dobrých povětrnostních podmínek hlavní motory zcela vypnout. Tento systém je plně automatický, včetně natažení a srolování plachet (resp. křídel) – na každém ze 30m stěžňů jsou senzory snímající rychlost a směr větru, počítač poté data analyzuje a plachty se pomocí elektromotorů natočí do nejlepší pozice.

Jan Přikryl
Foto: ESA

Publikováno: 16. 10. 2023 | Počet zobrazení: 106 23