Indie píše novou kapitolu lunárního výzkumu

Z kosmodromu Šríharikota indické kosmické agentury ISRO na malém stejnojmenném ostrově v Bengálském zálivu se vydala do kosmu 43 m dlouhá raketa Launch Vehicle Mark 3 (LVM3/M4). Ta vynesla na oběžnou dráhu Měsíce lunární sondu, která ve středu 23. srpna 2023 odpoledne SELČ úspěšně přistála na povrchu Měsíce v rámci mise Čandraján-3 (v sanskrtu měsíční vůz) a dopravila na něj automatický přistávací modul Vikram. Indie se tak stala teprve čtvrtou zemí, které se něco podobného podařilo. V historii lunárních výprav navíc vůbec první, které se podařilo přistát u jižního pólu.
V úsilí o dobývání Měsíce byly zatím v přistání na lunárním povrchu úspěšné pouze USA, Sovětský svaz a Čína – a ani ty neměly vždycky štěstí. Pouhý týden předtím, než do lunárního prachu dosedl 1,5tunový modul Vikram, se při neúspěšném pokusu o přistání roztříštila o měsíční povrch ruská sonda Luna-25. Obdobný osud potkal předtím i projekty Spojených arabských emirátů, Izraele či Japonska, které se nyní snaží svůj pokus o dobytí Měsíce zopakovat. Ve spolupráci s Japonskem už také Indie oznámila další kosmickou misi s předpokládaným startem v roce 2026.

Úspěch na třetí pokus
Jak už napovídá číslice v názvu, jde o třetí indickou misi k Měsíci. První družici Čandrájan-1 k němu vyslala Indie v roce 2008, kolem Měsíce kroužila zhruba rok, ale poté byla prohlášena za ztracenou. Příprava na druhý pokus trvala 11 let a v červenci 2019 následovala sonda Čandrájan-2, které nesla přistávací modul s robotickým průzkumným vozítkem, ten se však těsně před přistáním odmlčel a zřejmě havaroval, sonda ale obíhá kolem Měsíce dodnes. V případě současného projektu už byly hinduistické rituály, provedené před startem, zjevně úspěšné a Indové mohou slavit své čerstvé členství v elitním kosmickém klubu.
Modul Vikram obsahuje řadu vědeckých přístrojů včetně malého autonomního šestikolového robotického vozítka Pragjan (v sanskrtu označuje výraz moudrost). Za úkol bude mít mj. studium geologie Měsíce. Zatím si indický robot, který sjel z rampy zhruba po 14 hodinách po dosednutí a urazil už první metry po měsíčním povrchu, vede dobře. Již v první fázi své průzkumné mise potvrdil přítomnost síry, což přístroje na palubě družic neumožňovaly. Kromě ní zjistil i několik dalších prvků. „Spektroskop, kterým je vozítko vybaveno, zaznamenal rovněž přítomnost hliníku, železa, vápníku, chrómu, titanu, manganu, kyslíku a křemíku," uvedla vesmírná agentura ISRO. Autonomní vozítko bude také studovat atmosféru Měsíce a seismickou činnost.

Hledač lunární vody
Hlavním cílem je ale prozkoumat, zda se na Měsíci nachází zmrzlá voda. Tu na měsíčním povrchu detekoval už přístroj na palubě indické sondy Čandrájan-1 a podle vědců vycházejících mj. i z výsledků mise NASA z roku 1998, by se její největší koncentrace mohla nacházet v ledu v tmavých, trvale zastíněných kráterech v oblasti lunárního jižního pólu. Kapsy dávného ledu by mohly poskytnout i unikátní příležitost ke zkoumání historie vody v naší sluneční soustavě.
A že na Měsíci pořádný mráz opravdu je – modul na povrchu naměřil sice 50 °C, ale v 8cm hloubce pod povrchem už dosahovala teplota pouhých -10 °C, takže podmínky pro vodu v podobě ledu v oblasti nepochybně jsou. Ovšem otázkou je, zda tyto extrémní podmínky Vikram a robotek Pragján přežijí. Vozítko o hmotnosti 26 kg je poháněno solární energií a mělo by vydržet v provozu nejméně jeden lunární den, což je asi 14 pozemských, i když je možné, že bude fungovat déle, než je jeho plánovaná životnost.  
Šestikolový rover se pohybuje rychlostí jeden centimetr za sekundu (36 m/hod), aby se minimalizovalo riziko poškození při pohybu po nerovném měsíčním povrchu. Jeho dráha už byla také přeprogramována, když se dostal do blízkosti čtyřmetrového kráteru, takže se nyní pohybuje bezpečně po nové trase.

Jan Přikryl
Foto: ISRO

Publikováno: 16. 10. 2023 | Počet zobrazení: 85 21