Nejrychlejší větrem poháněná plavidla
Tato plavidla mají společnou jednu věc: dvoučlennou posádku a místo větru opírajícího se do plachet jsou tažena ultrarychlými draky. Tím však veškerá jejich podobnost končí, a lodě už nepřipomínají vůbec.
Rychlostní závody lodí bývaly a dodnes jsou populární sportovní disciplínou, a kromě soupeření extrémně rychlých motorových člunů, připomínajících F1 na hladině, neztrácí na oblibě ani závody plachetnic. Ty, které usilují o dosažení nejvyšších rychlostí, však už ani zdaleka nepřipomínají klasické lodě.
Světový rychlostní rekord v plachtění má aktuálně hodnotu 65,37 uzlů (121,06 km/h), kterou stanovil Paul Larsen před více než 10 lety v roce 2012. Důvodem, proč zatím nikdo nedokázal jet rychleji, je prostá fyzika – pevné stěžně vytvářejí silný pákový efekt, takže při snaze využít velkou sílu větru hrozí převrácení plavidla.
Nicméně týmy, které pracují na nejrychlejších větrem poháněných plavidlech současnosti s označením SP80 a Syroco mají radikálně odlišné přístupy a snaží se dosáhnout, nebo ještě lépe překonat cílovou rychlost, kterou si stanovily na hodnotu 81 uzlů (150 km/h). K tomu by jim místo tradičních plachet měly pomoci velké tažné draky.
První kandidát na rekord – SP80, je koncipován jako elegantní trimaran připomínající spíše koncepty ze sci-fi filmů. V 10,5metrů dlouhém trupu sedí dvoučlenná posádka za sebou, pilot na zadním sedadle má na starosti práci s drakem připojeným k ovládacímu rameni za kabinou a řidič vpředu ovládá samotný člun, jehož konstrukce je zaměřena na udržení všech tří trupů v kontaktu s vodou, takže vysokorychlostní proudění vzduchu je nepřevrací.
Druhý aspirant na rychlostní rekord – Syroco, je navržen jako superkavitační hydrofoilové křídlo, které nebude způsobovat nežádoucí nestabilitu. Je označován svými tvůrci jako „beztížná jachta“ a představuje odlišnou koncepci. Jde v podstatě o pozoruhodnou konstrukci hydrofoilového člunu, kde ovšem trup a křídla nejsou spojeny tradiční pevnou podpěrou, ale flexibilním úzkým plochým speciálně tvarovaným nosníkem, a aerodynamický trup připomínající spíše stíhačku, je spojen s tažným drakem pevnostním lanem.
Jak křídlo i drak působí proti sobě, šňůra se napíná a na této linii je zavěšena kapsule s kajutou žraločího tvaru, která je vyzdvižena z vody, takže při plavbě visí ve vzduchu. Křídla jsou omezena na rychlost přibližně 100 km/h procesem kavitace, při němž křídlo vytváří vysokotlakou zónu na jedné straně a na druhé straně nízkotlakou zónu, která způsobuje, že se voda začne vypařovat a vytváří velký tah. Konstrukční tým ale pracuje na dalším zvýšení rychlosti.
Tým Syroco se ovšem využitím větrného pohonu jako moderní alternativy plachetnic zabývá nejen pro experimentální účely dosažení rychlostního rekordu, ale i jako seriózním způsobem doplňkového ekologického pohonu v námořní nákladní dopravě. Momentálně pracuje na projektu Syroco EfficientShip a vyvíjí digitální dvojče jakéhokoli plavidla s využitím fyzikálního modelování, dat a umělé inteligence. Platforma využívá ty nejpřesnější informace o metoceánu a využívá vícecílové směrování počasí k optimalizaci trasy a plavby v reálném čase. Virtuální reprezentace skutečné lodi poháněné AI, daty a internetem věcí má za cíl dosáhnout snížení spotřeby paliva a emisí minimálně o 10 %. Digitální dvojče představuje fyzikální a datově řízené chování lodi a „pluje“ paralelně se skutečnou lodí a sleduje reálný a očekávaný výkon.
Petr Kostolník
Foto: xxxxx
11
.gif)
