Auta pod dohledem – kromě elektromobilů
K možným argumentům pro pořízení elektromobilu asi nyní přibude další: tyto vozy jsou (zatím) na rozdíl od svých protějšků se spalovacími či hybridními pohony mimo dohled unijních orgánů. I to je jedna z novinek, kterou přinesl rok 2024.
Dystopická vize jako vystřižená z dozoru vševidoucího „velkého bratra“ se stala realitou a od letošního roku může mít EU k dispozici data o spotřebě a dalších parametrech vozidel mladších tří let (ale velmi pravděpodobně i déle do minulosti).
Sleduje se řada provozních informací během celé životnosti vozu (a to, i když auto není připojeno k internetu). Data jsou ukládána i mimo samotné auto a lze je kdykoli později dohledat pro jakýkoli konkrétní automobil. Tato praxe předávání údajů o vozidle se týká všech, která jsou v prodeji od roku 2021. Legislativa umožňující autům takto „bonzovat“ své majitele funguje bez povšimnutí už minimálně tři roky, schválena byla v rámci Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/631 ze dne 17. dubna 2019, kterým se stanoví výkonnostní normy pro emise CO2 pro nové osobní automobily a lehká užitková vozidla. Ale zatímco dosud byly tyto údaje „jen sbírány a shromažďovány“, počínaje 1. lednem letošního roku k nim EU oficiálně získává i plnohodnotný přístup, kdy unijní úřady mohou nárokovat jejich vyžádání a analyzovat je.
Příslovečné čertovo kopýtko, které se skrývá pod zkratkou OBFCM, tedy „On-Board Fuel and energy Consuption Monitoring“, tzn. online sledování spotřeby paliva a energie vozu ukládá výrobcům automobilů zákonnou povinnost shromažďovat údaje pro všechny jednotlivé vozy v provozu s tím, že oni i další subjekty, které přichází s vozy pravidelně do styku (typicky stanice technické kontroly), pak musí získané a uložené údaje pravidelně zasílat Evropské agentuře pro životní prostředí (EEA), kde jsou ukládány do výsledné databáze se symptomatickým názvem „Reportnet“.
Informací z provozu vozidel, které EU zajímají, není málo a podobně jako u nejrůznějších jiných „spotřebitelských“ dat (proti jejichž shromažďování nejrůznějšími subjekty, jako jsou např. velkoobchodní řetězce, banky či telekomunikační operátoři apod., Unie paradoxně naopak často brojí) nejde „jen“ o prostý soubor statistických dat, ale údaje, které poměrně detailně charakterizují určitou jednotku, resp. jejího uživatele. To ostatně dokumentuje i zavedená povinnost výrobců přidávat ke všem údajům také VIN příslušného auta, což v důsledku neznamená nic jiného, než možnost každý datový záznam historicky přiřadit ke konkrétnímu vozidlu (a tím i jeho majiteli či provozovateli) prakticky v jakémkoli zvoleném časovém úseku.
Jejich přenos má probíhat nejčastěji jednou za čas při návštěvě autorizovaného servisu, kde jsou přečtena a předána dál (povinnost stahovat a předávat tato data mají i STK, kterým se z podstaty dlouhodobě nevyhne nikdo), případně – pokud to technologie používaná ve vozidle umožňuje – i online.
Brusel toto kontroverzní rozhodnutí zdůvodňuje mj. záměrem ochrany spotřebitele na základě možnosti zjišťovat případné rozpory mezi oficiálně udávanými hodnotami a reálně dosahovanými údaji spotřeby a porovnávat efektivitu a úspornost jednotlivých pohonů na základě dat z jejich provozu, což by se mělo dotýkat všech vozů bez rozdílu. To však vzbuzuje určité pochybnosti s ohledem na skutečnost, že OBFCM se netýká elektromobilů, takže monitoring spotřeby paliva a energie bude sloužit tím pádem jen k vyhodnocování určité skupiny vozidel – konkrétně pouze benzinových, dieselových a hybridních aut.
U benzinů a dieselů jsou sledovány a hlášeny:
- celková spotřeba paliva v litrech,
- celková ujetá vzdálenost v kilometrech,
- rychlost vozidla v km/h.
Ještě více parametrů „hlídá“ systém u hybridů, kde sleduje a hlásí:
- rychlost vozidla v km/h,
- celková spotřeba paliva v litrech, v režimu vybíjení akumulátoru v litrech, a v řidičem volitelných režimech využití elektrického pohonu v litrech,
- celková ujetá vzdálenost v kilometrech,
- celková ujetá vzdálenost v režimu vybíjení akumulátoru s vypnutým spalovacím motorem v kilometrech,
- celková ujetá vzdálenost v režimu vybíjení akumulátoru s běžícím spalovacím motorem v kilometrech,
- celková ujetá vzdálenost v režimu nabíjení v řidičem volitelných režimech,
- celková energie ze sítě dodaná do baterie v kWh.
Nicméně automatickému odesílání těchto dat by mělo jít přinejmenším teoreticky zabránit, což na druhou stranu umožňují přísné unijní předpisy na ochranu soukromí – přestože zpracování těchto údajů je zákonnou povinností, a prováděcí předpis ukládá servisům a STK číst z vozidla údaje týkající se skutečné spotřeby paliva apod., aby mohla být odeslána do EU, majitel vozu má možnost poskytnutí těchto dat výslovně odmítnout.
Jakým konkrétním způsobem však toto oficiální veto formálně provést (zda např. aktivně požádat výrobce vozu, nebo v případě návštěvy servisu či STK, aby dále data pro vůz s daným VIN apod. nebyla předávána dále), není přesně stanoveno.
Josef Vališka
Foto: Shutterstock
26
