SMR: nejen zářná budoucnost, ale i problémy
Zatímco jsme zvyklí na informace o perspektivách technologie malých modulárních reaktorů, ukazuje se, že ani tato vycházející hvězda moderní energetiky, na kterou sází řada zemí, to nebude mít tak jednoduché.
Zpočátku vše vypadalo nadějně: Americký úřad pro jadernou energetiku začátkem roku 2023 certifikoval návrh malého modulárního reaktoru (SMR) společnosti NuScale Power (jako vůbec první schválení této technologie nové generace v USA), takže firma mohla začít plánovat výstavbu ukázkové elektrárny v Idaho National Laboratory. Ještě během téhož roku však přišla tvrdá srážka s byznysovou realitou: firma 8. listopadu oznámila ukončení projektu první jaderné elektrárny se SMR – nevyplatil by se.
Právě koncept SMR měl být přitom pokusem, jak řešit častý a obvyklý problém výstavby konvenčních jaderných elektráren: Zpožďování časového harmonogramu a výrazné překračování původně předpokládaných nákladů. SMR by bylo možné stavět jako „prefabrikované“ v centrálním výrobním závodě a poté je dopravit na místo instalace s nižšími náklady a v kratším čase, přičemž menší rozměry SMR umožňují využití pasivních chladicích systémů pro případ ztráty výkonu a s tím související další snížení nákladů.
Očekávalo se, že elektrárna v Utahu s malými modulárním reaktory bude první zařízení svého druhu, které by mělo získat licenci k výstavbě od americké jaderné regulační komise. Elektrárnu se šesti 20 metrů vysokými reaktory o průměru necelé tři metry a celkovém výkonu 462 MW, označovanou jako Carbon Free Power Project, plánovala NuScale ve spolupráci se sdružením Utah Associated Municipal Power Systems (UAMPS) vybudovat a spustit do roku 2030.
Počítalo se s tím, že náklady u SMR budou časem klesat díky technologickému pokroku i konkurenci, s tím, jak se do jejich vývoje zapojí větší množství firem. S poklesem cen OZE začaly však ekonomické parametry SMR vypadat jinak a loni NuScale uvedla, že předpokládaná koncová cena elektřiny z této elektrárny činí v současných podmínkách téměř 90 (přesněji řečeno 89) USD za megawatthodinu, což je o 53 % více než předchozí odhad 58 dolarů za MWh. Od projektu NuScale tak postupně odstoupilo několik měst, protože náklady na vybudování elektrárny s malými modulárními reaktory výrazně rostly. Koncem loňského roku tak NuScale a UAMPS oznámily: „Že se zdá nepravděpodobné, aby projekt měl dostatek odběratelů a mohl pokračovat k uvedení do provozu,“ a výstavbu komerční elektrárny se SMR zastavily, resp. zrušily.
Firma chce sice nadále pokračovat ve spolupráci s dalšími domácími i zahraničními zákazníky, aby uvedla americkou technologii malých modulárních reaktorů na trh s tím, že „práce na Carbon Free Power Project za posledních deset let posunula technologii NuScale do fáze komerčního nasazení“, ovšem uvažovaná realizace malých komerčních reaktorů, které by mohla stavět např. v Rumunsku, Kazachstánu, či Polsku není za současné situace příliš pravděpodobná.
Zpráva o ukončení projektu znamená vážný problém pro rozvoj jaderné energetiky v USA. Přestože se uvažuje o několika dalších projektech tohoto typu, žádný z nich zatím neprošel schvalovacím procesem u Komise pro jadernou energetiku a velké reaktory nejsou v plánu poté, co bylo několik posledních projektů buď zrušeno, nebo výrazně překročily stanovený rozpočet.
Neúspěch NuScale samozřejmě neznamená, že končí koncept SMR jako takový – tyto a další typy jaderných reaktorů nové generace se aktuálně vyvíjejí v téměř dvou desítkách zemí, ale různá zařízení jsou zatím jen ve fázi prototypů. Se SMR se často počítá jako s náhradou za odstavené uhelné elektrárny – s tímto využitím kalkuluje primárně i ČEZ, který jimi po pilotní výstavbě malého jaderného reaktoru v Temelíně (plány uvádějí záměr jeho zprovoznění v roce 2032) chce osazovat lokality největších uhelných elektráren. Vzhledem k tomu, že podle kritérií Mezinárodní agentury pro jadernou energii (MAAE) jsou jako SMR brány reaktory do 300 MW, zatímco typické uhelné energetické zdroje pracují s mnohem vyššími výkony, bylo by asi správnější brát SMR jako ekologičtější doplněk uhelných elektráren v rámci energetického mixu než jejich náhradu.
Využití reaktorů nové generace pro svá datová centra zvažuje i Microsoft a už začal lákat do svých služeb specialisty na tuto technologii. Podle dostupných informací zvažuje lokality pro až pět reaktorů. Americká firma TerraPower, kterou v roce 2006 založil Bill Gates, se zabývá návrhem a vývojem jaderných reaktorů s postupnou vlnou (TWR – traveling wave reactors).
Josef Vališka
Foto: NuScale Power
7
.gif)
