Whistlebloweři využívají zákon o své ochraně na maximum

Pomocí tohoto právního předpisu byl poprvé nastaven komplexní právní rámec ochrany tzv. whistleblowerů. Ty definuje jako „osoby, které oznamují protiprávní jednání, k němuž došlo v tzv. pracovním kontextu“ – jakýkoliv trestný čin, přestupek s horní hranicí sazby postihu alespoň 100 000 Kč, nebo porušení evropského práva v některé ze zákonem vyjmenovaných oblastí, ale i porušení samotného zákona o ochraně oznamovatelů.
K oznamovanému protiprávnímu jednání zároveň musí dojít u osoby, pro kterou oznamovatel vykonává práci nebo jinou obdobnou činnost. Právě díky oznamovatelům je často možné těmto protiprávním jednáním předejít či alespoň zmírnit hrozící škody na životě a zdraví lidí, životním prostředí nebo jiném veřejném zájmu, jakož i na soukromém majetku.

Vede porušování pracovněprávních předpisů
Zákon nastavil pravidla pro přijímání a vyřizování takových oznámení a předcházení postihu, kterému mohou být kvůli svému jednání vystaveni, a chrání tak oznamovatele před odvetou (např. před ztrátou zaměstnání, šikanou nebo ohrožením bezpečí jejich či jejich blízkých).
Vztahuje se na společnosti zaměstnávající alespoň 50 zaměstnanců, orgány veřejné moci, obce určité velikosti nebo finanční instituce, jimž ukládá povinnost zřídit nezávislý a bezpečný vnitřní oznamovací systém, který bude chránit identitu oznamovatele a ochrání ho před odvetnými opatřeními. Odpovídající infrastrukturu, která musí zahrnovat adekvátní interní pravidla i procesy pro příjem a šetření oznámení včetně garance pro ochranu oznamovatelů, školení zaměstnanců a určení příslušné osoby, jež má povinnost funkci fakticky vykonávat, musely zmíněné povinné subjekty vytvořit nejpozději do prosince loňského roku.
Ministerstvo spravedlnosti, které funguje jako gestor ochrany oznamovatelů a správce tzv. externího oznamovacího systému, vyhodnotilo prvních pět měsíců fungování zákona v praxi v komplexní výroční zprávě za rok 2023, v níž konstatuje, že zákon plní své cíle. Uvádí v ní mj., že za uplynulý rok přijalo 166 oznámení o protiprávním jednání, která se v naprosté většině týkala porušování pracovněprávních předpisů, nicméně oznamována byla i závažná trestná činnost, např. trestné činy proti majetku, proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství a také trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných. Část oznámení obsahovala podezření z porušování samotného zákona o ochraně oznamovatelů, přičemž nejčastěji se jednalo o podezření z páchání odvetných opatření. Jako potenciálně důvodná byla vyhodnocena zhruba třetina přijatých oznámení, která byla následně předána příslušným orgánům veřejné moci k dalšímu šetření.

„Naprášit“ zaměstnavatele už není tabu
Podle Michala Nulíčka ze společnosti Rowan Legal, která se problematikou whistleblowingu zabývá, začali whistlebloweři využívat široké možnosti, které jim předpis nabízí. V průběhu uplynulého roku rostl počet obdržených oznámení a s tím spojená agenda interního šetření, rozhodování o nápravných opatřeních a jejich implementaci. Lze očekávat, že tento trend bude pokračovat s tím, jak se interní oznamování postupně stává společensky akceptovatelnějším.
Za pozitivní označil skutečnost, že chráněni budou nejen oznamovatelé porušení práva EU, ale i oznamovatelé trestných činů a závažnějších přestupků.
„Konkrétní oznámení se často týkají jednání na hranici přestupku, trestného činu a ‚pouhého‘ neetického jednání, jako je zneužívání majetku zaměstnavatele, drobné krádeže či nevhodné chování k ostatním zaměstnancům. Ovšem i tato zdánlivě méně závažná jednání mohou poukázat na širší problémy v organizaci, proto je potřeba se jimi pečlivě zabývat,“ vysvětluje Michal Nulíček.
Nicméně poukazuje na to, že zdaleka ne všechna oznámení jsou relevantní, a oznámení závažných trestných činů, jako je korupce nebo manipulace s veřejnými zakázkami, nejsou prozatím příliš častá.

Petr Sedlický
Foto: Shutterstock

Publikováno: 28. 11. 2024 | Počet zobrazení: 80 10