V USA vzniká spolupráce na stavbu plovoucích JE
Vzpomínáte si ještě, jaké kontroverze vzbudil projekt plovoucí jaderné elektrárny, kterou před pěti lety uvedl do provozu ruský Rosatom? Dnes to vypadá, že by v budoucnu mohl dostat i amerického bratříčka.
Mobilní energetický zdroj Rosatomu s názvem Akademik Lomonosov disponuje dvěma reaktory KLT-40S a celkovým elektrickým výkonem 70 MW. A i když byl označovaný za „plovoucí Černobyl“, dnes úspěšně funguje na Čukotce, kde dodává od roku 2019 elektřinu i teplo, a absolvoval už i první výměnu paliva.
Americká společnost Westinghouse a britský start-up Core Power, zabývající se využitím jaderných technologií na moři, se dohodly na strategické spolupráci při vývoji plovoucích jaderných elektráren, které by využívaly mikroreaktor eVinci s elektrickým výkonem 5 MWe/14 MWt. Ten dokáže bez výměny paliva, tzn. bez přestávky, dodávat energii po dobu osmi let a jeho kompaktní rozměry umožňují přepravu na lodích, po železnici, ale i po silnici do těžko přístupných odlehlých lokalit bez dopravní a energetické infrastruktury, kde by eVinci mohl nahradit používání dieselgenerátorů.
Tam, kde běžné řešení nestačí
Konstrukce mikroreaktoru eVinci je kombinací technologií pokročilých reaktorů a poznatků z konstrukcí komerčních jaderných systémů. Má pevné jádro a vylepšené tepelné rozvody. Jádro reaktoru je navrženo tak, aby vydrželo v provozu osm a více let, což eliminuje potřebu častého doplňování paliva, tepelné trubky umožňují pasivní odvod tepla z jádra, díky čemuž je možný autonomní provoz a inherentní schopnost sledovat zátěž. eVinci nepotřebuje k provozu žádnou vodu.
Na vývojovém programu plovoucích jaderných elektráren, které by měly být menší, účinnější, bezpečnější a levnější než pevninské, přitom je neovlivňují zemětřesení, spolupracuje Core Power i s americkou TerraPower, kterou podporuje Bill Gates, Southern Company z USA a Orano z Francie. Investicí ho podpořila i skupina 13 japonských loďařských společností a řada dalších firem.
Westinghouse na vývoji transportovatelné plovoucí jaderné elektrárny spolupracuje od roku 2019 i se společností Prodigy Clean Energy a reaktor eVinci nechává prověřovat kanadským jaderným regulátorem, protože právě v Kanadě plánuje do roku 2030 spustit pilotní projekt tohoto reaktoru.
Nenápadný kandidát v pozadí
Další zemí, která se zabývá problematikou plovoucích jaderných elektráren, je Čína. Projekt se poprvé objevil v roce 2016, kdy se zrodil koncept první plovoucí jaderné elektrárny s označením ACPR50S, kterou by měl vyvíjet státní energetický gigant China General Nuclear (CGN).
Jejich mobilní projekt byl navržen s mnoha bezpečnostními prvky pro mořské prostředí s ročním výkonem 200 MW, což je mnohem méně než u nejnovějších komerčních jaderných reaktorů, ale dostatečné pro těžbu ropy a plynu na moři, rozvoj ostrovů a odsolování mořské vody. Zařízení měla být ukotvena na lodích pro průzkum ropy na moři a dodávat energii pro tyto operace v Bohaiském moři. Objevily se i spekulace o čínských plánech vybudovat flotilu těchto plovoucích jaderných elektráren (FNPP), které by mohly podporovat čínské aktivity v oblasti průzkumu ropy a zemního plynu v Jihočínském moři a nabízet energii ostrovům a regionům bez přístupu k tradičním energetickým sítím, ale také posílit svou kontrolu nad umělými ostrovy a skalními útvary v těchto sporných vodách.
Tyto plovoucí platformy jsou mobilní a lze je přesouvat na různá místa namontovaná na člunech nebo lodích, což poskytuje energetickou flexibilitu, přičemž na nich umístěné reaktory mohou fungovat roky, nebo dokonce desetiletí bez potřeby doplňování paliva.
Měly by jednak produkovat značné množství elektřiny a pak odsolovat velké objemy mořské vody pro zásobování sladkou vodou. Z poslední doby však bylo informací o vývoji a případném rozmístění těchto plovoucích FNPP jen málo a zprávy z roku 2023 naznačují, že plán mohl být pozastaven.
Petr Kostolník
Foto: Prodigy Clean Power, Westinghouse, Rosatom, China General Nuclear
2
