Svět směřuje k restartu jaderné energetiky
Po dlouhé odstávce jaderných reaktorů, následující jako reakce na katastrofu elektrárny ve Fukušimě v roce 2011, která vedla ke globálnímu odklonu od nukleárních zdrojů, se řada zemí, jež jadernou energetiku opustily, rozhodla z ryze praktických důvodů, jak řešit své rostoucí energetické nároky, k atomové energii vrátit.
Po fukušimské havárii Japonsko zastavilo provoz všech svých jaderných reaktorů, aby zrevidovalo bezpečnostní standardy a energetickou strategii. Nyní, o třináct let později, se však vláda rozhodla provoz některých reaktorů postupně obnovit a opět uvádí jaderné elektrárny do provozu. To má přinést nejen úspory, ale také stabilnější dodávky elektřiny, protože země se musí vypořádat s vysokou potřebou energie pro nová datová centra, závody na výrobu čipů a požadavky dalších energeticky náročných technologií.
Jádro místo fosilních paliv
V současnosti Země vycházejícího slunce pokrývá asi 70 % své výroby elektřiny z fosilních paliv, která je však nutno dovážet a rozhodně nejsou udržitelným řešením, o které Japonci, zaměření na příkladnou péči o životní prostředí, usilují. A to jak kvůli negativnímu vlivu na životní prostředí, tak kvůli vysokým finančním nákladům. Proto se jaderná energie opět stává klíčovým faktorem v japonském energetickém mixu směřujícím k bezemisní energetice.
Japonsko kombinuje jádro s OZE a jeho energetický plán počítá s tím, že bude hrát roli stabilního nízkoemisního zdroje, který pomůže překlenout období, kdy OZE, jež hrají dnes klíčovou roli, nejsou dostatečně výkonné. Jedním z japonských cílů je dosáhnout do poloviny století uhlíkové neutrality. Má v plánu do roku 2030 podíl jaderné energie na celkové výrobě elektřiny postupně zvýšit na dvojnásobek současného stavu (z nyní méně než desetinového podílu na 20 až 22 %), přičemž 36 až 38 % energetického mixu by měly tvořit OZE.
Je tu však problém: Z celkových 33 provozuschopných japonských reaktorů je jich aktuálně využitelných k zařazení do aktivní služby jen 12, tzn. zhruba třetina a jejich opětovné spouštění zpomalují přísná bezpečnostní opatření a nové právní normy. Mnohé z jaderných elektráren jsou desítky let staré, což samo o sobě zvyšuje riziko technických problémů a v kombinaci s tektonickými faktory v podobě častých zemětřesení dává potenciálně vysoce rizikový koktejl. Nicméně růst cen elektřiny, zejména v roce 2022, vedl k tomu, že podpora jaderné energetiky v Japonsku opět roste a stále více obyvatel v ní vidí možné řešení energetické krize. Díky ní by se ostrovní země, která potřebuje levnější a stabilnější zdroj energie, mohla stát soběstačnějším a méně závislá na drahých fosilních palivech.
V říjnu znovu zahájil provoz opětovně spuštěný reaktor v elektrárně Onagawa v prefektuře Mijagi, zhruba 100 km severně od Fukušimy. Během stejné tsunami, která zničila Fukušimu, obstál díky svému umístění a konstrukčním opatřením, avšak i tak musela elektrárna projít zásadními bezpečnostními úpravami, aby splnila mnohem přísnější bezpečnostní standardy, které byly v japonských jaderných elektrárnách po fukušinském incidentu výrazně zvýšeny.
Energetická společnost Tohoku Electric Power, která elektrárnu provozuje, investovala 570 mld. jenů (cca 87 mld. Kč) do úprav, zahrnujících mj. i téměř 30 metrů vysokou protipovodňovou bariéru – jednu z nejvyšších v zemi. Ta má zajistit ochranu i před extrémními tsunami, posílení odolnosti reaktoru proti zemětřesení a zajištění jeho nepřetržitého chlazení i v případě výpadku energie nebo poškození záložních zdrojů apod., ale i postupy pro rychlou evakuaci a technická opatření, která mají zabránit opakování situací podobných těm ve Fukušimě. To umožnilo, že Onagawa získala povolení znovu zahájit provoz jako první horkovodní reaktor (BWR – Boiling Water Reactor) stejného typu, jako ve Fukušimě.
Další jadernou elektrárnou, která se má navrátit do provozu, je Šimane na ostrově Honšú, která byla po odstavení kvůli bezpečnostním inspekcím a modernizacím mimo provoz od roku 2012, a jejíž první reaktor by se měl opětovně spustit v prosinci letošního roku.
Stará dobrá (nukleární) Anglie
Jadernou energii vzali opět na milost i Britové, kteří právě letos na podzim ukončili provoz poslední ze svých uhelných elektráren – s uzavřením elektrárny Ratcliffe on Soar v hrabství Nottinghamshire tak skončila více než 140letá historie získávání energie z uhlí, které by teď měly nahradit převážně plynové zdroje, jádro, větrné elektrárny a fotovoltaika.
A protože Británie nepostavila novou jadernou elektrárnu od roku 1995, kdy byl uveden do provozu reaktor Sizewell a stavba nového jaderného bloku v elektrárně Hinkley Point C v Somersetu nabírá zpoždění, došlo kvůli překlenutí prodlevy před jeho spuštěním k dalšímu prodloužení životnosti čtyř nejstarších britských jaderných elektráren, které nyní vlastní francouzská EDF.
Bylo rozhodnuto, že o jeden další rok (do března 2027) bude prodloužena životnost prvního bloku v Heyshamu a v jaderné elektrárně Hartlepool v Teesside, které zásobují Británii elektřinou od roku 1983, ačkoli měly skončit původně už v roce 2008, ale díky současnému, celkem už čtvrtému odložení, konce jejich provozu budou v provozu ještě další roky. Reaktor Heysham 2 v hrabství Lancashire a jaderná elektrárna Torness ve skotském East Lothian budou tak moci ve výrobě elektřiny pokračovat do března 2030 (tzn. o dva roky déle oproti poslední prolongaci jejich životnosti). Obě elektrárny byly uvedeny do provozu v roce 1988 a původně se očekávalo, že budou fungovat „jen“ 30 let. Zvažuje se navíc i prodloužení provozu v nejmladší jaderné elektrárně Sizewell B, a to dokonce o 20 let déle proti původnímu plánu, až do roku 2055.
A co Němci, mají ji kde brát?
Aktuální vývoj, který vrací jadernou energii opět do hry, od níž se svět po Fukušimě na čas demonstrativně odklonil, se promítá i do situace v sousedním Německu. To jako první vyhlásilo totální odklon od jaderné energetiky (německá záliba v „konečných řešeních“, jak se zdá, funguje obecně), jenže zřejmě nepromyslelo do detailu všechny důsledky takovéhoto kroku. Takže poté, co se ukázalo, že plánované nahrazení jaderné a uhelné energie OZE (na něž není připravena přenosová infrastruktura) a plynovými elektrárnami (kde vzápětí nemilosrdně zaúřadoval komplikovaný geopolitický a s tím neodvratně spojený byznysový vývoj a růst cen plynu i problémy s jeho dodávkami v důsledku sankčních opatření proti Rusku), nejde podle původních záměrů, ozývají se i v Německu stále více požadavky na přehodnocení energetické politiky.
Německo provoz posledních tří jaderných reaktorů ukončilo loni v dubnu, i když kvůli energetické krizi později, než původně plánovalo. Nicméně tamní opoziční strany CDU a CSU nedávno odstavení posledních jaderných elektráren označily za chybné rozhodnutí, a vyzvaly k dodání seriózních informací k této problematice a k diskuzi o tom, zda by obnovení provozu elektráren bylo za obhajitelných technických podmínek a finančních nákladů ještě možné.
Vladimír Kaláb
Foto: Wikipedia
2
