Větrníky v novém světle: možná ne tak skvělé, jak se myslelo

Kritici z řad ochránců přírody již dříve upozorňovali na škody, které turbíny způsobují ptákům a netopýrům. Nyní však na scénu vstupuje těžší kalibr: analýzy podložené neúprosnými daty.
Nová studie zveřejněná nedávno v prestižním časopise Nature, o níž přinesl zprávu deník E15, zasazuje citelnou ránu dosavadnímu vnímání větrných elektráren jako ideálního čistého zdroje energie. Poukazuje na to, že nejenže mají nízkou efektivitu, zatěžují krajinu a ohrožují ptactvo s netopýry, ale i přímo přispívají ke změně klimatu. Data sebraná od Texasu po Dánsko ukazují, že často dotovaná výstavba větrných turbín nemá nejen potřebný energetický, ale ani ekologický přínos.

Noční klimatičtí škůdci?
Problém tkví v tom, že větrné turbíny v noci, kdy se vzduch blízko u povrchu ochladí, promíchávají studený vzduch s teplejším, a vzhledem k obrovským počtům turbín v některých oblastech tak vznikají jakési tepelné ostrovy. Za posledních 10 let se v takových oblastech zvýšila teplota až o jeden stupeň Celsia. A přestože se to nemusí na první pohled jevit jako dramatická změna, vědci upozorňují, že i takovýto zdánlivě nepatrný rozdíl ovlivňuje formování srážkových mraků a vzdušných proudů, a tím i změnu v přísunu vláhy do určité oblasti. Což už samozřejmě má přímý negativní dopad na vegetaci a živočichy v dané oblasti.
O negativních důsledcích pro životní prostředí mluvila i studie norské vlády na přelomu století, která čerpala ze zkušeností sousedního Dánska. V pětimiliónovém království měli v roce 2002 v provozu na 6000 turbín, které pokrývaly 19 % spotřeby (V ČR pokrývají větrné elektrárny 0,3 %). Ovšem vzhledem k výkyvům produkce závislé na síle větru si nemohli dovolit zavřít jedinou ze stávajících konvenčních elektráren a výkyvy způsobovaly problémy v síti.
Norská zpráva poukazuje rovněž na vysoké provozní náklady elektráren. A jinak ekologicky naladění Skandinávci nejsou zřejmě jediní, kdo s větrnými elektrárnami začínají mít problém Podle informací, které uvedl list Daily Telegraph, klesly v Británii v některých lokalitách v blízkosti větrných farem ceny nemovitostí natolik, že se staly prakticky neprodejnými a vlastníci je opustili. Britům vadí hluk z větrných elektráren a stížnosti na něj přicházejí od obyvatel bydlících až 5 kilometrů od zdroje. Úřady pak provozovatelům nařizují, aby za silných větrů omezovali rychlost turbín či je vypínali.

Větrné turbíny na vzestupu
Turbíny se přitom budují značným tempem dál – např. v Číně se v současné době staví až 36 turbín denně. Tým vedený profesorem Liming Zhouem z Newyorské univerzity, který využil data z meteorologické družice Terra a analyzoval údaje z let 2003 až 2011 proto varuje, že přestože k ovlivňování klimatu dochází především v noci, a přes den není vliv tak výrazný, dopady vyvolané budováním turbín by se rozhodně neměly podceňovat.
Výstavba větrné elektrárny je sice mnohem méně náročná, než např. jaderné elektrárny, s nimiž jsou co do ekologičnosti větrné farmy často porovnávány, ale problém je, že ve srovnání s nimi mají větrníky poměrně malou účinnost - pracují tehdy, když fouká vítr a vyrobí proti jadernému zdroji jen nepatrné množství energie. Aby větrné elektrárny, na něž příznivci obnovitelných zdrojů hodně spoléhají, dosáhly stejného výkonu jako Temelín, musely by jich v případě ČR na kopcích, kde jsou optimální podmínky pro jejich provoz stát tisíce, poukazují stoupenci jaderné energie. Aby větrná energie pokryla spotřebu elektřiny v USA, musely by větrné farmy pokrývat více než 780 000 km2 půdy, tedy stejnou rozlohu jako státy Texas a Louisiana dohromady. A to ještě za předpokladu, že budou díky větru stále v provozu – k tomuto závěru dospěl Jesse Ausubel z Rockefellerovy univerzity v New Yorku, který ve své studii v roce 2007 porovnával různé obnovitelné zdroje energie podle jejich výkonu získaného na metr čtvereční půdy. V našich podmínkách je navíc na většině území typická spíše malá rychlost větru kolem 5 m/s, což znamená poměrně nízký  generovaný výkon i výtěžnost, které se u větrníků zlepšují až při vyšších rychlostech. Nejlepší využitelnost větrných elektráren je uváděna při rychlosti vzduchu cca 7 až 12 m/s (při vyšších rychlostech 20 m/s a výše už nelze větrné turbíny používat a musí se zastavit, aby se zabránilo jejich poškození), ale tato kritéria u nás nesplňuje mnoho míst. Optimální podmínky tak mají hlavně pobřežní oblasti a hornaté země či naopak oblasti s rovnými planinami.
Zastánci větrné energie se nicméně snaží dokázat, že větrné elektrárny jsou významným energetickým zdrojem, který má své nepominutelné přednosti: argumentují, že je to druhý nejefektivnější obnovitelný zdroj, který neznečišťuje ovzduší, nezpůsobuje nevratné změny krajiny jako povrchová těžba uhlí pro klasické elektrárny, a že poté, co doslouží je lze snadno rozebrat a odstranit, zatímco u jaderné energie není zatím definitivně spolehlivě dořešen problém vyhořelého jaderného paliva. Ve finále však bude zřejmě rozhodovat – jako vždy – hlavně ekonomika, a tady už začínají být úřady nejen u nás opatrné.
 

Publikováno: 16. 7. 2012 | Počet zobrazení: 2291 577