asseco murr

Vzdělávání a certifikace odborného personálu v oboru NDT. Co nového můžeme očekávat se zavedením normy ISO 9712 v roce 2012?

Certifikační sdružení pro personál (APC) bylo založeno v roce 1995 jako zájmové sdružení právnických osob pro zabezpečení personální certifikace zejména v oblasti NDT a dále v technických oborech, jako je koroze a protikorozní ochrana nebo tepelné zpracování kovů aj. V současné době APC tvoří sdružení 50 členů z řad významných průmyslových podniků.

 

APC je akreditováno Českým institutem pro akreditaci (ČIA, o.p.s) dle normy EN ISO/IEC 17024:2003 – Posuzování shody – Všeobecné požadavky na orgány pro certifikaci osob. Rozsah akreditace je možné nalézt na webových stránkách sdružení www.apccz.cz. APC je také uznanou organizací pro schvalování pracovníků podle směrnice 97/23/EC. Odsouhlasení NDT pracovníků podléhá ustanovení nařízení vlády č. 26/2003Sb. ve znění nařízení vlády č. 621/2004Sb. U tlakových zařízení kategorií III a IV musí být pracovníci odsouhlaseni nezávislou organizací uznanou nařízení vlády členským státem a podle čl. 13, přílohy I a přílohy IV směrnice 97/23/EC. APC je autorizováno ÚNMZ a současně notifikováno European Commission Directorate-General for Enterprise pro schvalování NDT pracovníků v oblasti regulované sféry.
V oblasti vzdělávání a získání potřebných kvalifikací osob existují v podstatě tři hlavní směry: (a) národní soustava kvalifikací a povolání, (b) systém vzdělávání nezávislými školicími středisky a (c) personální certifikace. Personální certifikace se liší od předchozích dvou základních vzdělávacích oblastí zejména v prokázání odborných, praktických a fyzických schopností, kterou držitelé certifikátu musí opakovaně prokazovat po několika letech. V případě personální certifikace jde o způsobilé osoby vykonávat konkrétní činnost, pro kterou mají odborné, fyzické a také morální schopnosti.
Cílem EU je zejména sjednocovat požadavky na kvalifikace v jednotlivých profesích, které se liší nejen mezi jednotlivými státy, ale i vnitrostátně. V současné době vzniká v oblasti NDT mnoho certifikačních orgánů nabízejících personální certifikace. Firmy, jejichž cílem je vlastní profit firem logicky razí cestu a myšlenky typu, že je velmi dobře, pokud existuje konkurence, vždyť kdo by neslyšel na nižší ceny za kvalifikace a certifikace. Proti tomu se nedá nic namítat. Cena certifikace a získané kvalifikace se dokonce může snížit až na 0 Kč, neboť ji lze prostě dodat „zadarmo“ jako bonus v rámci poskytovaných dodávek výrobků či jiných služeb, jak to některé firmy v současné době propagují a vykonávají. Ale dovolte mi otázku: „Jak na tom budeme za pár let z hlediska odbornosti lidí, kteří provádějí kontroly kvality výrobků a služeb?“
Povinností každého certifikačního orgánu je odebrat certifikát, v případě, že certifikovaná osoba podvádí při vyhodnocování výsledků kontrol, nedodržuje normy nebo bezpečnost, nebo v případech, kdy osoba obecně neprokazuje způsobilost vykonávat činnost, pro kterou je certifikována. Pokud existuje velké množství certifikačních orgánů a navíc jsou certifikační orgány postaveny čistě do ziskové sféry nebo je certifikace chápána jako bonus k dodávaným výrobkům a službám, je snadné pro držitele certifikátu odebraný certifikát levně „sehnat“ jinde, popř. k odebrání ani nedojde, neboť taková certifikační firma si nebude chtít zkazit „dobré“ vztahy se svými zákazníky a zákonitě pak bude docházet ke snižování úrovně kvality a důvěryhodnosti takových certifikátů.
Nemusím se ani zmiňovat, že v současné době již existují individualisté, kteří si certifikáty tisknou doma na svých tiskárnách. Proč by to vlastně nedělali, když podle vzoru některých komerčních firem „nemusí“ být akreditováni, přesto, že požadavek akreditace (jako např. v oboru NDT) vychází ze zavedených norem. Samozřejmě, „neakreditovaná“ certifikace významně snižuje cenu certifikátů blížící se k 0 Kč, pokud tedy pomineme cenu papírů a tonerů. Devalvace ceny za kvalifikace a certifikace v nepatřičné míře může vést až k devalvaci kvality prováděných služeb samotných, kdy jde o odborně způsobilý personál provádějící kontroly výrobků a dozor nad provádějícími činnostmi.
Zákazníci často neznají požadavky kvalifikačních a certifikačních norem a s důvěrou se obracejí na své dodavatele těchto služeb, v domnění, že dostávají správnou službu. Je na zvážení, zda vše „levné“ je vždy to nejlepší a jakou cenu ve skutečnosti za „levnou“ kvalifikaci zaplatí.
Evropská federace NDT přijala strategii obdobnou té v oblasti kvality, kdy za každou zemi existuje jeden hlavní představitel, na kterého je možné se v této oblasti obrátit. V oblasti personální certifikace je za ČR vybraným uznaným certifikačním orgánem Certifikační sdružení pro personál (APC), které navázalo na celostátní defektoskopický systém a ve spolupráci se Sector Cert Gmbh vybudovalo certifikační systém uznatelný na mezinárodním poli. V některých členských zemích rovněž existují vedle hlavního garanta v oblasti certifikace i další certifikační orgány, které spolu vzájemně spolupracují (v souladu s požadavky normy ČSN EN/ISO 17024). Každý certifikační orgán však má vlastní certifikační systém, v rámci něhož působí schválená střediska. Taková střediska však nemohou pracovat napříč certifikačními orgány, neboť by se jednalo o střet zájmů na újmu certifikačních orgánů. Logicky nemůže dodavatel sedět ve statutárním orgánu jedné společnosti a vedle si tvořit svůj vlastní certifikační orgán. Certifikační orgány společně spolupracují pro zabezpečení harmonizovaných požadavků na vzdělávání a vypracování shodných kritérií při posuzování odborné způsobilosti.
Spolupráce působících certifikačních orgánů je nutná na úrovni akreditovaných certifikačních orgánů, v rámci každého z nich působí schválené pověřené orgány a zkušební střediska. Pokud certifikační orgán deleguje či pověří jiný orgán k provádění zkoušek, musí být schopen sledovat všechny delegované funkce a být odpovědný také za zabezpečení ochrany všech zkušebních materiálů (vzorků, vzorových protokolů, souborů otázek, písemností zkoušek, atd.) a musí zajistit, že vzorky nebudou použity pro účely školení. Pověřený kvalifikační orgán, stejně tak jako certifikační orgán nesmí být nezávislý na jednom převládajícím zájmu a musí být nestranný z hlediska každého uchazeče usilujícího o kvalifikaci. Zkušební středisko pak musí pracovat pod řízením certifikačního orgánu nebo pověřeného kvalifikačního orgánu. Zkušební středisko může být umístěno v prostorách zaměstnavatele. V takovém případě musí být zkoušky prováděny pouze za přítomnosti autorizovaného zástupce certifikačního orgánu.
APC s ohledem na naplňování strategií EU a také EFNDT má síť schválených středisek pro zabezpečování školení a kvalifikačních zkoušek. Pro schválení střediska, působícího v systému APC, musí splňovat základní odborná, technická a materiální kritéria (tzv. 6M), ale také dodržovat etická pravidla, která spočívají v první řadě v dodržování zákonných požadavků definovaných v Obchodním a Občanském zákoníku.
Obecně se v poslední době razí přístup „Nauč se, kde chceš, ale prokaž, že to umíš!“. Úkolem certifikačního orgánu je zejména prověřit způsobilost pracovníka danou činnost vykonávat na základě úspěšného složení teoretických a praktických zkoušek, vykonané předepsané praxe a ověření relevantních způsobilostí. Doporučuje se školení vykonat v rámci sítě schválených středisek, nicméně je možné se vyškolit i mimo tato střediska. V tomto případě musí uchazeč doložit rozsah a předmět získaných školení, který certifikační orgán je povinen posoudit. Složení kvalifikační zkoušky pak musí probíhat přímo v systému konkrétního certifikačního orgánu popř. pověřeného kvalifikačního orgánu, který je pro takový účel certifikačním orgánem schválen. Není možné vydávat certifikát na základě jiného certifikátu, pokud není známa historie a důvěryhodnost provedených zkoušek. Výhodou absolvování předepsaných školení ve schválených střediscích APC je přístup k relevantním odborným materiálům, které splňují požadavky pro úspěšné složení zkoušek, neboť schválená střediska mají k dispozici cvičné úlohy a otázky, protokoly, instrukce, postupy, aj., které jsou v souladu s normami a specifikacemi.

V letošním roce bude zavedena v ČR nová norma, která spojuje požadavky normy EN 473 a ISO 9712 a bude nahrazena jednotnou mezinárodní normou ISO 9712:2012.Překlad normy je v současné době v připomínkovém řízení, nicméně bych v současné době zdůraznila novinky, které se nás všech dotknou v oblasti NDT.
Nová norma ISO 9712 se zmiňuje oproti ČSN EN 473:2009 o dvou nových metodách (a) zkoušení infračervenými - termografickými metodami (TT) a zkoušení tenzometrické (ST) a současně specifikuje požadavky na školení, zkoušky, odbornou a fyzickou způsobilost u certifikovaných osob v těchto metodách.
V definicích norma ISO 9712 zdůrazňuje povinnosti na:
a)    zaměstnavatele, který v případě požadavku na certifikaci personálu musí nahlásit uchazeče certifikačnímu orgánu, nebo pověřenému kvalifikačním orgánu a poskytnout platný doklad osobních údajů. Ten musí zahrnovat prohlášení o vzdělání, školení a praxi a potřebných zrakových schopnostech požadovaných pro způsobilost uchazeče. Pokud se jedná o uchazeče, který je nezaměstnaný nebo je OSVČ, jeho prohlášení o vzdělání, školení a praxi musí být ověřeno minimálně jednou nezávislou stranou.
Zaměstnavatel je odpovědný za zajištění každoroční zrakové ostrosti, konkrétně jde o ověření schopnost vidění nablízko, které musí umožnit minimálně čtení Jaeger textu číslo 1 nebo písma Times Roman N 4,5 nebo ekvivalentního písma (výška písma je 1,6 mm) ze vzdálenosti nejméně 30 cm jedním nebo oběma očima, bez korekce nebo s korekcí. APC rovněž bude uznávat vhodné alternativy těchto testů s ohledem na pokročilé metody v optometrii. Testy zrakové ostrosti musí být provedeny nejméně jedenkrát ročně a musí být ověřeny zaměstnavatelem a nemusí být provedeny lékařem. Zaměstnanec je povinen se podrobit každoročnímu testu zrakové ostrosti a předložit výsledek testu zaměstnavateli. Test barvocitu již nepodléhá každoroční kontrole.
Schopnost vidění barev musí být dostatečná tak, že uchazeč může rozeznávat a rozlišovat kontrast mezi barvami nebo odstíny šedi, které se používají v NDT metodě podle určení zaměstnavatele. Potvrzení o celkové zrakové způsobilosti (tedy zrakové ostrosti a barvocitu) bude u APC vyžadováno pouze při první certifikaci.
b)    uchazeče, kdy uchazeč musí před kvalifikační zkouškou splňovat minimální požadavky na zrakové schopnosti (tím je myšlena zraková ostrost a správný barvocit), na školení a musí splňovat minimální požadavky na průmyslovou praxi před certifikací.
Požadavky na školení dle ISO 9712:
Pro všechny stupně musí školení odpovídat ISO/TR 25107 popř. jeho ekvivalentu. Technický předpis ISO /TR 25107 nebyl prozatím v ČR zaveden. První hrubý překlad tohoto předpisu vydalo APC ve svém zpravodaji APC v roce 2010. Pokyny pro organizace zajištující školení NDT zaměstnanců jsou uvedeny v ISO/TR 25108.
Minimální délka školení povinně absolvovaná uchazečem o certifikaci bude mít tento definovaný rozsah. Rozsah hodin uvedený v závorce je současný rozsah definovaný normou ČSN EN 473:2009 a rozsah hodin před závorkou je nový požadavek normy ISO 9712.
Norma ISO 9712 v rámci školení RT nezahrnuje školení z radiační bezpečnosti a uvádí, že pokud není národními předpisy stanoveno jinak, musí pro zkoušení radiografickou metodou být složena dodatečná zkouška z radiační bezpečnosti.
V ČR je problematika jaderné bezpečnosti řešena atomovým zákonem a příslušnými vyhláškami SÚJB, které na tento zákon navazují či jej doplňují. Osoby pracující s uzavřenými či otevřenými zdroji záření musí požádat o příslušné povolení popř. složit státní zkoušky z jaderné bezpečnosti u příslušného regionálního centra SÚJB.
Přímý přístup ke zkoušce ve stupni 2 nebo 3 vyžaduje součet hodin uvedených pro jednotlivé stupně.
Možné redukce dle  ISO 9712:
S ohledem na vzdělání uchazeče o certifikaci popř. požadavek omezeného rozsahu certifikace (např. RT používané v radioskopii, měření tloušťky nebo automatické testování) je možná redukce počtu hodin školení za předpokladu, že celková délka snížení nepřesáhne 50 % délky školení. V případě požadavku na snížení rozsahu hodin je proto nutné se obrátit vždy přímo na APC. Snížení až do 50 % požadované délky školení se může také získat v určitém případě praktickým školením, jehož délka je posuzována maximálním faktorem 5. Případný kurz by se měl soustředit na praktická řešení často vyskytujících se problémů a jeho podstatná část by měla obsahovat testování známých vadných vzorků.
V případě požadavku na redukci délky praxe, certifikační orgán musí vzít v úvahu faktory definované normou jako např. kvalitu praxe, simultánní získávání zkušeností ve dvou s více NDT metodách aj. Zápočet délky praxe může být získán současně ve dvou nebo několika NDT metodách pokrytých normou ISO 9712 při následujícím snížení celkové požadované praxe: a) dvě zkušební metody – snížení celkové délky o 25 %, b) tři zkušební metody – snížení celkové délky o 33 %, c) čtyři nebo více metod – snížení celkové délky o 50 %. Ve všech případech musí uchazeč prokázat, že pro každou zkušební metodu, ve které žádá o certifikaci, má délku praxe nejméně poloviční délky, než je požadováno. Ve všech případech musí prokázat, že pro každou NDT metodu a sektor, ve kterém žádá o certifikaci, má minimálně poloviční délku vyžadované praxe, která nemůže trvat méně než jeden měsíc.
Průmyslová NDT praxe dle ISO 9712
Minimální délka praxe (v měsících) v sektoru, ve kterém uchazeč usiluje o certifikaci, je pro následující metody a stupně definována:
a)     AT, ET, LT, RT, UT, TT: stupeň 1 (3 měsíce), stupeň 2 (9 měsíců) a stupeň 3 (18 měsíců)
b)    MT, PT, ST, VT: stupeň 1 (1měsíc), stupeň 2 (3 měsíce) a stupeň 3 (12 měsíců)
Pokud uchazeč usiluje o certifikaci ve více metodách, musí být celková doba praxe součtem délky praxe v každé metodě. Pro certifikaci ve stupni 2 uvažuje norma ISO 9712 s tím, že délka praxe obsahuje stejnou dobu praxe jako ve stupni 1. Pokud má být osoba kvalifikována přímo ve stupni 2, bez praxe ve stupni 1, musí se délka praxe sestávat ze součtu délky praxe požadované pro stupeň 1 a stupeň 2. Není dovoleno žádné redukování doby praxe z výše uvedeného.
Před přistoupením ke zkoušce postačuje splnit 10 % z celkové požadované praxe. V případě, že uchazeč usiluje o získání části praxe po úspěšném složení zkoušky, výsledky zkoušky zůstávají platné po dobu dvou let nebo po dobu praxe nutné pro určitou metodu v závislosti, která doba je delší.
Odpovědnosti stupně 3 vyžadují znalosti nad technický rozsah jakékoliv specifické NDT metody. Rozsah minimální praxe u tohoto stupně je uvedený pro uchazeče, kteří úspěšně absolvovali technickou školu nebo dokončili alespoň dva roky inženýrského nebo vědeckého studia na vysoké škole nebo univerzitě. V opačném případě se musí délka praxe násobit koeficientem 2.
Pro certifikaci ve stupni 3, ve smyslu této mezinárodní normy je, aby praxe zahrnovala období jako ve stupni 2. Pokud se osoba bude kvalifikovat přímo ze stupně 1 na stupeň 3, bez období praxe ve stupni 2, musí se praxe skládat ze součtu délky praxe požadované pro stupeň 2 a stupeň 3. Není dovoleno žádné redukování doby praxe.

Kvalifikační zkoušky stupně 1 a 2:
V oblasti kvalifikačních zkoušek pro uchazeče o certifikaci nevznikají žádné nové požadavky. Norma ISO 9712 s ohledem na nové metody TT a ST doplňuje rozsah otázek pro všeobecnou část zkoušky pro stupeň 1 a 2 následujícím způsobem:
a)    Pro metody AT, ET, TT, RT, UT v rozsahu 40 otázek
b)    Pro metody LT, MT, PT, ST, VT v rozsahu 30 otázek
U praktické části zkoušky jsou normou upřesněny požadavky na zkušební vzorky. Zkušební vzorky pro stupeň jedna musí být specifické pro daný sektor a musí obsahovat charakteristické vady, které vznikají při výrobě nebo během provozního používání. Vady mohou být přirozené, uměle vyvolány nebo uměle vyrobeny. Pro hodnotící úkoly ve stupni 2 mohou být použity místo pravých vzorků datové soubory nebo umělé zdroje.
Vzorky použité pro kalibraci nebo pro měření (např. tloušťky nebo měření povlaku) nemusí obsahovat vady. Pro RT nemusí vzorek obsahovat vady, protože tyto jsou obsaženy na radiogramech určených pro vyhodnocení. Podobně jako u AT a TT a ST vzorky nemusí obsahovat vady, protože ty jsou již předvedeny v datových souborech pro interpretaci ve stupni 2. Požadavky na typy vad ve zkušebních vzorcích lze nalézt v CEN/TS 15053 nebo ISO/TS 22809.
Požadavky na počet zkušebních vzorků a počet oblastí nebo na obsah pro praktické zkoušky ve stupních 1 a 2 odpovídají platné normě ČSN EN 473:2009. Pro metodu ST je normou definovaný minimální počet vzorků 1 (pro stupně 1 a 2) a pro metodu TT je minimální počet vzorků 1 + 2 ds (pro průmyslové použití).
V případě certifikace pro zkoušení těsností, jak metodou změn tlaku, tak metodou zkušebního plynu, musí být zkouška provedena každou metodou nejméně u jednoho vzorku.
U kvalifikačních zkoušek, u kterých jsou vady nahrazeny umělými zdroji nebo soubory dat, musí uchazeč o stupeň 1 prokázat schopnost instalovat a kalibrovat zařízení, ověřit jeho citlivost a zaznamenat zkušební data a uchazeč o stupeň 2 musí také prokázat schopnost posoudit a vyhodnotit dříve zaznamenaná zkušební data. Součástí praktické části zkoušky pro stupeň 2 je navržení nejméně jedné NDT instrukce vhodné pro pracovníka ve stupni 1 pro příslušný vzorek vybraný zkušebním komisařem.

Vyhodnocení kvalifikačních zkoušek:
Norma ISO 9712 uvažuje již o moderních elektronických způsobech zkoušení, kdy elektronický systém automaticky spočítá správné odpovědi uchazeče podle uložených dat a ohodnotí celkovou písemnou zkoušku pomocí připravených algoritmů. ISO 9712 dále upřesňuje hodnocení vzorků s instrukcí a bez instrukce a uvažuje nové způsoby zkoušení v případě užití elektronického systému.
Certifikace:
V případě certifikace a vystavení certifikátů norma ISO 9012 již zahrnuje případ vydávání digitálních certifikátů, kdy digitální certifikáty mohou být poskytnuté místo nebo spolu s tištěnou kopií certifikátu. V případě vystavení digitálních certifikátů budou veškeré informace dostupné na webových stránkách certifikačního orgánu a budou obsahovat: jméno a příjmení certifikované osoby, název a kontaktní informace certifikačního orgánu, akreditační status certifikačního orgánu, jednoznačné ID certifikované osoby, fotografii certifikované osoby, datum vydání a platnosti certifikátu, rozsah certifikace (včetně metody, stupně a relevantního sektoru) a jakékoliv omezení certifikace.
V případě tisku certifikátu z webových stránek certifikačního orgánu je třeba zabezpečit, aby patřičné výtisky obsahovaly datum tisku a informace, že aktuální certifikační status je možné ověřit na příslušné webové stránce.

Obnovení platnosti certifikace na základě prodloužení:
Platnost certifikace je 5 let. Období platnosti začíná splněním požadavků na certifikaci, tedy absolvováním předepsaného rozsahu školení, praxe, uspokojivých zrakových schopností (zrakové ostrosti a barvocitu) a složením úspěšné zkoušky. Po pěti letech lze obnovit certifikaci žádostí o tzv. prodloužení, kdy certifikovaná osoba musí doložit, že vykonává činnost bez významného přerušení a splňuje test zrakové ostrosti, provedený během posledních 12 měsíců.
V případě, že certifikovaná osoba významně přerušila svoji činnost v rámci certifikační periody, musí vykonat recertifikační zkoušku. Platnost certifikace je poté obnovena na nové období platnosti 5 let od data obnovení platnosti.
Žádost a podklady pro prodloužení musí být předloženy během 6 měsíců před datem ukončení platnosti certifikátu. Výjimečně a na základě rozhodnutí certifikačního orgánu, mohou být vzaty v úvahu předložené podklady pro obnovení během 12 měsíců po datu ukončení platnosti. Po uplynutí tohoto období se nepřipouští žádné výjimky a uchazeči musí být povolen pokus o recertifikační zkoušku.
Obnovení platnosti certifikace na základě recertifikace:
Každých 10 let může certifikovaná osoba obnovit certifikaci na základě složení recertifikační zkoušky podle zjednodušeného postupu. Recertifikační zkoušku uchazeč skládá z praktické části v rozsahu daného stupně. Pro úspěšné složení je potřebné získat hodnocení alespoň 70 % pro každý vzorek (a pro instrukci ve stupni 2). V případě neúspěchu je uchazeči dovoleno dvakrát opakovat celou recertifikační zkoušku nejdříve však po 7 dnech a před uplynutím 6 měsíců od první recertifikační zkoušky. V případě neúspěchu při těchto dvou dovolených opakováních, musí uchazeč požádat o novou certifikaci (není povoleno žádné osvobození od zkoušky pomocí jakékoliv jiné platné certifikace).
Žádost a podklady pro recertifikaci musí být předloženy během šesti měsíců před datem ukončení platnosti certifikátu. Stejně jako u prodloužení, nejsou přípustné jakékoliv výjimky v obnovení po více jak 12 měsících po uplynutí doby certifikace a musí být pro stupeň 1 a 2 úspěšně složena kompletní nová zkouška ze všeobecné, specifické a praktické části. V případě stupně 3 musí být vykonána zkouška z hlavní metody.
Osoba usilující o recertifikaci ve stupni 3 se může rozhodnout mezi zkouškou a zápočtovým systémem pro recertifikaci. Pokud si vybere zápočtový systém, který vyžaduje předložení dokumentů od zaměstnavatele nebo přístup do prostoru zaměstnavatele, dotyčná osoba musí poskytnout certifikačnímu orgánu písemný souhlas tohoto zaměstnavatele.
 V případě, že uchazeč nesplní požadavky zápočtového systému, musí vykonat recertifikační zkoušku popsanou v ISO 9712 s tím, že v případě neúspěchu u první zkoušky je povolena pouze jedna opakovací recertifikační zkouška během 12 měsíců od data přihlášení k recertifikaci přes strukturovaný zápočtový systém
.

 
Publikováno: 24. 8. 2012 | Počet zobrazení: 4450 článek mě zaujal 669
Zaujal Vás tento článek?
Ano