Lék pro český průmysl: rychlá adaptace a diverzifikace

Český průmysl nyní prochází složitými časy, v čem může stát přispět k jeho podpoře a rozvoji české ekonomiky?
Výraznou podporou může být třeba letos přijatá novela zákona o investičních pobídkách: nová právní úprava přináší prodloužení doby, po kterou mohou firmy uplatňovat slevu na dani z příjmů ze stávajících pěti na deset let. Nejde o navýšení podpory, tedy částky, kterou si mohou investoři z daně odečíst, ta je určena mapou regionální podpory a zůstane stejná jako doposud, ale čerpání přislíbené slevy lze rozložit na delší časové období, čímž se pobídky stanou přitažlivější i pro kapitálově náročné projekty. Další z významných změn je zavedení institutu strategické investiční akce, kterému bude moci být přiznána kapitálová podpora na úhradu části investičních nákladů. Poskytnutí této pobídky bude podléhat mimořádnému režimu, tj. schválení vládou.
Jaké země a odvětví jsou aktuálně pro český průmysl prioritní a kde tedy mohou očekávat české firmy počítat se státní podporou?
Vláda na jaře schválila Exportní strategii ČR pro období 2012 — 2020, která vznikla ve spolupráci s Hospodářskou komorou ČR a Svazem průmyslu a dopravy ČR a má českým vývozcům otevřít nové trhy a poskytnout jim podporu ze strany státu. Snahou je mj. změnit extrémně vysokou závislost českého exportu na hospodářském cyklu EU a umožnit českým firmám více uplatnit své produkty ve světě. Navíc už ne jen v roli primárních subdodavatelů. Země EU stále představují a i v budoucnu budou představovat nejdůležitější odbytiště českého exportu. Tam se chceme zaměřit na zachování stávajících pozic a jejich další rozvoj hlavně ve prospěch malých a středních podnik, ale česká ekonomika by měla usilovat i o diverzifikaci a pronikání na další perspektivní trhy.
Zásadním výchozím bodem je definování klíčových trhů pro české vývozce ve spolupráci s podnikatelskou sférou na základě růstového potenciálu daných zemí a absorpční schopnosti trhů. Prioritní země představují zpravidla velké ekonomiky s trhy, kde v minulosti české firmy tradičně působily, a ty, na nichž svou přítomností Česko zaostává za konkurencí z jiných zemí. Zájmové země se pak vyznačují vysokou dynamikou růstu dovozu s potenciálem pro české firmy.
Tucet prioritních zemí představuji nyní Brazílie, Čína, Indie, Irák, Kazachstán, Mexiko, Rusko, Srbsko, Turecko, Ukrajina, USA, Vietnam. Ty doplňuje seznam 25 zájmových zemí, což jsou: Angola, Argentina, Austrálie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Egypt, Etiopie, Ghana, Chile, Chorvatsko, Izrael, Japonsko, JAR, Kanada, Kolumbie, Maroko, Moldavsko, Nigérie, Norsko, Peru, Senegal, Singapur, SAE, Švýcarsko, Thajsko) 
Kromě „oficiálních“ prioritních regionů se ale nabízí i řada dalších možností. Zajímavou příležitostí mohou být pro české firmy nyní třeba Indonésie a Malajsie, které nastartovaly období ekonomického růstu a mají ambiciózní rozvojové plány zejména v síťových odvětvích a rozvoji infrastruktury. České firmy by se tam mohly uplatnit například v budování zejména vodních elektráren malého a středního rozsahu, při výstavbě nových silnic a dopravních cest a rozvoji hromadné dopravy ve velkých městech. Tamní partneři mají zájem o moderní technologie v oblastech čištění odpadních vod a v odpadovém hospodářství včetně energetického využití komunálního odpadu.
K posílení zahraničních aktivit českých firem by měla významně pomoci i efektivní koordinace kapacit v rámci Ministerstva průmyslu a obchodu, která umožní téměř zdvojnásobit počet zahraničních zastoupení v zemích s významným potenciálem pro české vývozce, přičemž by bylo využito hlavně stávajících zahraničních zastoupení vládních agentur CzechTrade a CzechInvest.
Dalším z důležitých dokumentů, které ministerstvo v poslední době připravilo, je Analýza vývoje ekonomiky ČR a její mezinárodní konkurenceschopnosti za rok 2011. Můžete stručně charakterizovat jeho hlavní závěry?
Materiál zasazuje vývoj v jednotlivých segmentech do celkového kontextu loňského vývoje české ekonomiky. Z analýzy provedené ekonomickými experty vyplývá, že dopad nedávné finanční a hospodářské krize narušil a v podstatě přerušil proces konvergence české ekonomiky k vyspělým státům EU. Současná výše produktu na obyvatele (v paritě kupní síly) stagnuje zhruba na 80 % unijního průměru. Jinými slovy, jsme o pětinu pod průměrem EU. Nepříznivá ekonomická situace u našich evropských partnerů spojená s prohlubující se dluhovou krizí eurozóny se odráží v nižší poptávce po našich průmyslových komoditách. Začíná působit zpomalování rozhodujícího automobilového průmyslu a navazujících dodavatelských odvětví. Výkonnostní mezeru vůči EU se bohužel ani loni nepodařilo snížit a míra oslabování hospodářské aktivity byla dokonce výraznější než v EU — HDP vzrostl za celý rok o 1,7 %, ale ve 4. čtvrtletí pouze o 0,6 %.
Přestože hlavní riziko zpomalení bylo spojováno se slabší zahraniční poptávkou - vzhledem ke značné otevřenosti domácí ekonomiky a její závislosti na exportu, ze struktury hrubého domácího produktu je patrné, že na jeho pomalejším růstu se podepsal hlavně útlum domácí poptávky. Hospodářský růst byl tažen prakticky výhradně zahraničním obchodem. Krize ale vyostřila možnosti uplatnění produkce českých firem na zahraničních trzích, takže je pro nás rozhodující jak rychle se dokážeme změnám konkurenčního prostředí přizpůsobit.
Dobrou zprávou je, že český průmysl loni přesto dosáhl solidních výsledků: průmyslová výroba se meziročně zvýšila o 6,9 %, na čemž má hlavní podíl automobilová výroba, která vzrostla o pětinu, konkrétně o 21,2 %. Z hlediska konkurenceschopnosti domácího průmyslu je významné, že pokračovala příznivá relace rychlejšího vývoje produktivity práce než mezd, snižující jednotkové mzdové náklady.
Také zahraniční obchod dosáhl navzdory sílícím problémům evropské ekonomiky velmi dobrých výsledků. Při růstu vývozu o 13,3 % a dovozu o 11 % skončila obchodní bilance rekordním přebytkem 191,5 miliardy korun, tedy o více než 70 miliard korun meziročně vyšším. Výsledky ale opět potvrzují silnou závislost na členských státech EU, kam loni směřovalo 83 % českého vývozu, na českém dovozu mají země unie podíl téměř 64 %. Nejvýznamnějším partnerem je tradičně Německo, které se na vývozu podílelo zhruba třetinou - 32 % a na dovozu 26 %. Při pohledu na komoditní strukturu je vidět zvýšení podílu vývozu strojů a dopravních prostředků na 54,4 % a aktivum dosáhlo 443 miliardy korun. Výrazně se naopak prohloubil schodek obchodu s minerálními palivy a chemickými výrobky, v důsledku vysokých cen komodit.
Důležitý je ale i rozbor možných hrozeb a rizik souvisejících s vývojem české i světové ekonomiky, který zmíněnou analýzu doplňuje. Jednou z výrazných nepříznivých tendencí je nárůst dovozní náročnosti českého exportu. Zatímco v roce 1995 bylo potřeba na sto korun exportu dovézt komponenty a suroviny za 29 korun, o deset let později to už bylo prakticky o deset korun více. Zároveň přidaná hodnota vytvořená v ČR zdaleka neodpovídá vykazovanému objemu zahraničního obchodu. Zatímco podle přeshraniční statistiky jsme loni dosáhli přebytek ve výši 190 miliard korun, podle metodiky národních účtů, která je založena na změně vlastnictví a lépe odráží skutečně vytvořenou hodnotu, to ale bylo o více než 170 miliard korun méně.
Pro český zahraniční obchod je kromě výrazných teritoriálních a komoditních závislostí charakteristická závislost na umístění výrob v rámci tzv. globálních hodnotových řetězců. A výroby v ČR se nacházejí v nižších patrech těchto řetězců, tedy v oblastech s nižší přidanou hodnotou, nižším zapojením výzkumu a vývoje, obvykle závislých na rozhodnutích zahraničních centrál. Důležité je proto vytvořit podmínky pro posun v rámci hodnotových řetězců výše, směrem k výrobám s vyšší přidanou hodnotou, větší autonomií v rozhodování a diverzifikovanější strukturou odběratelů.
Ministerstvo poslalo nedávno do vlády aktualizovaný projekt státní energetické koncepce, jeden z klíčových dokumentů., které ovlivní budoucí podobu i fungování našeho průmyslu. Jaké hlavní úpravy doznala koncepce a na co se bude energetika ČR ve svém výhledu do příštích desetiletí hlavně zaměřovat?
Státní energetická koncepce je strategický dokument, který by měl přinést stabilní elektřinu za přijatelnou cenu a zaručit investorům do energetiky bezpečné prostředí pro jejich investice. Výchozím principem pro aktualizaci SEK je komplexnost — dokument se zabývá všemi formami energie potřebnými pro konečnou spotřebu (elektřina, plyn, teplo, kapalná paliva) s cílem nastavit podmínky pro bezpečnost, konkurenceschopnost a udržitelnost zásobování v celém řetězci jejich dodávky, až po její efektivní využívání.
Dalším klíčovým přístupem je diverzifikace a strategická flexibilita — koncepce počítá v energetickém mixu s využitím prakticky všech druhů dostupných zdrojů s respektováním jejich specifických podmínek. A dalším podstatným prvkem našeho přístupu je technologická otevřenost. Koncepce předpokládá, že rozvoj např. v oblasti inteligentních sítí a akumulace energie umožní integrovat nové technologie, jakmile dosáhnou praktické konkurenceschopnosti.
Ve výhledu do roku 2040 by měly energetickou spotřebu ČR krýt primární energetické zdroje ve vyvážené struktuře, kde by na 30 – 35 % připadala na jaderné palivo, 12 — 17 % tuhá paliva, a 20 — 25 % by činila plynná paliva, kapalná paliva pak 14 — 17 %, obnovitelné a druhotné zdroje 17 — 22 %.
U jádra koncepce počítá s dostavbou dvou bloků v Temelíně a později jednoho v Dukovanech. Důvodem je stabilita jaderných zdrojů a jejich ekonomická výhodnost. V podmínkách ČR jsou co do rozsahu výroby jediným objemově významným zdrojem, který neprodukuje CO2 a umožní nám splnit příslušné mezinárodní závazky.
Zatímco dosud tvoří 40 % primárních zdrojů tuhá paliva, hlavně hnědé uhlí, koncepce počítá do roku 2025 se snížením rozsahu uhelné energetiky. Proto se nepředpokládá výstavba nových kondenzačních uhelných elektráren, ale postupné uzavírání těch dožívajících. U malých topenišť je očekáván úplný odchod od uhlí a nahrazení elektřinou, plynem a OZE.
Podstatné je, že další rozvoj obnovitelných zdrojů energie již musí probíhat bez dotací a významných finančních podpor státu. Koncepce počítá s dalším rozvojem obnovitelných zdrojů, ale jen tam, kde je to ekonomicky udržitelné. OZE nejsou cesta pro zajištění energie pro český průmysl. Hlavní podpora státu bude směrována do zjednodušení povolovacích procesů a dostupnosti kapacit v sítích. Předpokládá se využití OZE v ČR do roku 2020 v rozsahu přijatých závazků ČR, poté postupně dosažení plného využití dostupných OZE na základě jejich konkurenceschopnosti. Do roku 2025 koncepce počítá zejména s biomasou a tepelnými čerpadly, poté především s fotovoltaikou na střechách.
Poroste také role zemního plynu hlavně v teplárenství (malé kogenerační systémy), ve výrobě elektřiny ve špičkách a v dopravě (zkapalněný i stlačený zemní plyn — LNG i CNG).  Odchod od ropy je žádoucí, ale bude probíhat postupně, takže i v roce 2040 budou kapalná paliva v dopravě stále zajišťovat 70 procent energie. Rychlejší přeměna by mohla být vyvolána pouze dlouhodobým extrémním vnějším vývojem, nikoli však např. nějakou krátkodobou "ropnou krizí".
Partnerskou zemí letošního ročníku MSV je Indie. Ta je pro české firmy, stejně jako asijský kontinent obecně, atraktivní destinací, ale rozvoj obchodních aktivit na tamních trzích vnímá řada firem, které na nich působí nebo se snaží na ně proniknout, i jako poměrně problematickou záležitost.
Indie bude mít letos na MSV skutečně reprezentativní účast, kterou chce zdůraznit význam posilování vzájemných obchodních vztahů. Indickou oficiální účast, zahrnující expozice zhruba 150 firem slavnostně otevře ministr obchodu a průmyslu Indie Anand Sharma. V Indii je především zájem o české technologie a naopak nabízí levnou a kvalifikovanou pracovní sílu. Velice perspektivním a nově se formujícím trhem v Indii jsou moderní technologie.
Potenciál Indie je pro české firmy značný, avšak zůstává nevyužitý. Důvodem je i to, že indický trh je pro české podnikatele stále velmi složitý a komplikovaný a vyznačuje se řadou specifik. Je potřeba mít na paměti, že vstup na něj není jednoduchou záležitostí a vyžaduje minimálně základní orientaci v tamním právním prostředí. Indický trh je náročný trh a komunikovat s tamějšími investory není tak jednoduché jako tomu v západních zemích. Nicméně nabízí se i řada možností, které mohou překonání těchto bariér usnadnit. Například na diskusním fóru, které v létě uspořádala Česko-indická obchodní komora ve spolupráci s MPO ČR, měli zástupci českých firem možnost seznámit se s konkrétními situacemi, se kterými se mohou na indickém trhu setkat, včetně nabídky pomoci a možností asistence, které jsou k dispozici ve spolupráci s Česko-indickou obchodní komorou, nebo zastoupením MPO v Indii.

Publikováno: 10. 10. 2012 | Počet zobrazení: 3542 778