Tvůrce počítačových programů nemůže bránit dalšímu prodeji svých „použitých“ licencí
Soudní dvůr EU v Lucemburku vydal dne 3. července 2012 průlomový rozsudek, podle něhož nemůže tvůrce programového vybavení bránit dalšímu prodeji svých „použitých“ licencí umožňujících užívat jeho programy stažené z internetu.
Verdikt:
Uvedené rozhodnutí, které se konkrétně týkalo věci C-128/11 UsedSoft GmbH v. Oracle International Corp., současně uvedlo, že výlučné právo na rozšiřování rozmnoženiny počítačového programu, na kterou se taková licence vztahuje, se vyčerpá prvním prodejem této rozmnoženiny. Je zřejmé, že jde o zásadní zlom v oblasti užívání počítačových programů.
Jak nakládat s licencemi?
Konkrétní rozhodování se týkalo společnosti Oracle, která vyvíjí a rozšiřuje (zejména prostřednictvím stahování z internetu) počítačové programy fungující způsobem „klient-server“. Zákazník stahuje rozmnoženinu programu na svůj počítač přímo z internetové stránky společnosti Oracle. Užívací právo k takovému programu udělené licenční smlouvou společnosti Oracle zahrnuje právo mít rozmnoženinu tohoto programu trvale uloženou na serveru a umožnit k ní přístup až 25 uživatelům tím, že bude nahrána do operační paměti jejich osobního počítače. Licenční smlouvy stanoví, že zákazník získává výhradně pro vnitřní obchodní účely nepřevoditelné užívací právo na dobu neurčitou. V rámci smlouvy o údržbě programového vybavení mohou být z internetové stránky společnosti Oracle rovněž stahovány aktualizované verze dotčeného programu („updates“) a programy sloužící k odstraňování chyb („patches“).
Rozhodnutí eurojustice řeší různé pohledy na právní ochranu softwaru
Společnost UsedSoft, jako druhý účastník řízení a strana žalovaná, byla ve sporu v pozici společnosti, která na trh uvádí licence odkoupené od zákazníků společnosti Oracle. Zákazníci společnosti UsedSoft, kteří dosud nejsou držiteli programového vybavení, jej poté, co získají „použitou“ licenci, stáhnou přímo z internetové stránky společnosti Oracle. Zákazníci, kteří již toto programové vybavení měli, mohli licenci nebo část licence dokoupit pro dodatečné uživatele. V tomto případě zákazníci nahráli programové vybavení do operační paměti osobních počítačů těchto dalších uživatelů.
Společnost Oracle podala proti společnosti UsedSoft k německým soudům žalobu směřující k tomu, aby byly tyto praktiky společnosti UsedSoft zakázány. Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo), který je příslušný zabývat se tímto sporem v nejvyšším stupni, se obrátil na Soudní dvůr se žádostí, aby v tomto kontextu podal výklad směrnice o právní ochraně počítačových programů (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/24/ES ze dne 23. dubna 2009 o právní ochraně počítačových programů). Podle této směrnice je první prodej rozmnoženiny počítačového programu v EU provedený nositelem autorského práva nebo s jeho svolením vyčerpáním práva na rozšiřování této rozmnoženiny v EU. Nositel práva, který na území členského státu EU uvedl na trh rozmnoženinu, tak ztrácí možnost dovolávat se svého monopolu k obchodnímu využití, a bránit tak dalšímu prodeji této rozmnoženiny. V projednávané věci společnost Oracle tvrdí, že se zásada vyčerpání stanovená ve směrnici nepoužije na uživatelské licence k počítačovým programům staženým z internetu.
Za co máme skutečně platit?
Předmětným rozsudkem C-128/11 Soudní dvůr stanovil, že zásada vyčerpání práva na rozšiřování se použije nejen v případě, že nositel autorského práva uvede na trh rozmnoženiny svého programového vybavení na hmotném nosiči (CD-ROM nebo DVD), ale rovněž v případě, že tyto rozmnoženiny rozšiřuje prostřednictvím stahování ze své internetové stránky.
Platí přitom, že pokud nositel autorského práva svému zákazníkovi zpřístupní rozmnoženinu – ať již v hmotné či nehmotné formě – a současně výměnou za zaplacení ceny uzavře licenční smlouvu, kterou je zákazníkovi uděleno užívací právo k této rozmnoženině na neomezenou dobu, prodává tento nositel uvedenou rozmnoženinu zákazníkovi, a je tak vyčerpáno jeho výlučné právo na rozšiřování. Taková operace totiž zahrnuje převod vlastnického práva k této rozmnoženině. Proto i v případě, že licenční smlouva následný převod zakazuje, nemůže již nositel práva dalšímu prodeji této rozmnoženiny bránit.
Ve své argumentaci v odůvodnění Soudní dvůr EU zejména poukázal na to, že omezit použití zásady vyčerpání práva na rozšiřování pouze na rozmnoženiny počítačových programů prodávané na hmotném nosiči, by nositeli autorského práva umožnilo kontrolovat další prodej rozmnoženin, které byly staženy z internetu, a při každém dalším prodeji opětovně požadovat odměnu, i když získání přiměřené odměny již bylo uvedenému nositeli umožněno prvním prodejem dotčené rozmnoženiny. Takové omezení dalšího prodeje rozmnoženin počítačových programů stažených z internetu by překračovalo meze toho, co je nezbytné pro zachování zvláštního předmětu dotčeného duševního vlastnictví.
Krom toho se vyčerpání práva na rozšiřování vztahuje na prodanou rozmnoženinu počítačového programu, tak jak byla opravena a aktualizována nositelem autorského práva. Dokonce i v případě, že je smlouva o údržbě uzavřena na dobu určitou, jsou totiž funkce opravené, pozměněné či doplněné na základě takové smlouvy nedílnou součástí původně stažené rozmnoženiny a mohou být zákazníkem užívány bez časového omezení. Soudní dvůr nicméně zdůraznil, že v případě, kdy se licence nabytá prvním nabyvatelem vztahuje na počet uživatelů překračující jeho vlastní potřeby, není první nabyvatel v důsledku vyčerpání práva na rozšiřování oprávněn tuto licenci rozdělit a dále prodat pouze její část.
Zásada: pravidla musí umožnit používat program k jeho účelu
Nadto Soudní dvůr upřesnil, že původní nabyvatel hmotné či nehmotné rozmnoženiny počítačového programu, ve vztahu k níž je právo nositele autorského práva na rozšiřování vyčerpáno, musí učinit rozmnoženinu staženou do svého počítače v okamžiku jejího dalšího prodeje nepoužitelnou. Kdyby ji přesto nadále používal, porušil by výlučné právo nositele autorského práva na rozmnožování jeho počítačového programu (na rozdíl od výlučného práva na rozšiřování se výlučné právo na rozmnožování prvním prodejem nevyčerpá). Zmíněná směrnice však povoluje jakékoli pořízení rozmnoženiny, které je nezbytné k tomu, aby umožnilo oprávněnému nabyvateli užívat počítačový program způsobem, ke kterému je určen. Pořizování takových rozmnoženin nemůže být smluvně zakázáno.
V tomto kontextu Soudní dvůr odpověděl, že každý následný nabyvatel rozmnoženiny, ve vztahu k níž je právo nositele autorského práva na rozšiřování vyčerpáno, je v tomto smyslu oprávněným nabyvatelem. Může tudíž do svého počítače stáhnout rozmnoženinu, která mu byla prodána prvním nabyvatelem. Na takové stažení musí být nahlíženo jako na nezbytné rozmnožení počítačového programu, které má tomuto novému nabyvateli umožnit užívat tento program způsobem, ke kterému je určen.
Nový nabyvatel uživatelské licence (např. zákazník společnosti UsedSoft) tak může jakožto „oprávněný nabyvatel“ opravené a aktualizované rozmnoženiny dotčeného počítačového programu tuto rozmnoženinu stáhnout z internetové stránky nositele autorského práva.
723
