Vozy na plyn a elektřinu z pohledu STK
Oproti dřívějším rokům se na našich silnicích můžeme stále častěji setkat i s automobily poháněnými motory spalujícími plyn či bio-etanol, nebo poháněnými elektřinou – ať už jde o čisté elektromobily nebo hybridy. Jak jsou ale na tom tato vozidla z hlediska povinných technických kontrol ve srovnání s běžnými auty? Na otázky týkající se technických prohlídek těchto typů vozidel jsme se zeptali spolumajitele a vedoucího jedné z velkých STK v Praze -Bohdalci pana Martina Jermana.
V posledních letech se kromě vozidel poháněných klasickými spalovacími a vznětovými motory objevují na silnicích i vozidla s tzv. alternativním pohonem (elektromobily, hybridy, LNG či CNG). Vyžaduje to od STK (či jejich uživatelů při přípravě na TK) nějaké speciální postupy? Liší se nějak výrazněji kontrola takovýchto typů vozidel od těch běžných?
Kontrola vozidel s alternativním pohonem se v podstatě nijak zásadně neliší od těch, které jsou prováděny u vozidel s klasickým pohonem na benzín či naftu. Navíc jsou zde v tomto případě prováděny jen některé kontrolní úkony týkající se právě specifických záležitostí vyplývajících z charakteru alternativních pohonů, jako jsou např. komponenty LNG či CNG systémů z důvodů bezpečnosti provozu.
Jak se provádí STK např. u elektromobilů, může ji dělat libovolná STK, nebo jsou pro tyto vozy vyhrazeny jen určité stanice?
STK u elektromobilů se provádí obdobným způsobem jako u vozu poháněného spalovacím nebo vznětovým motorem. Pokud jde však o plynový pohon - LNG nebo CNG - je zapotřebí před vjezdem na linku zkontrolovat také, zda neuniká plyn ze zásobníků nebo komponentů. Poté se, pokud je to možné, přepne na nádrž s klasickým palivem. Pro tyto vozy však nejsou vyhrazeny žádné určité stanice. To znamená, že jejich provozovatelé si mohou požadovanou pravidelnou technickou kontrolu zajistit prakticky na jakékoli STK, nemusí dojíždět na speciálně určené stanice.
Musí se personál STK speciálně školit na kontroly vozidel s alternativním pohonem a vyžaduje to např. i nějakou speciální certifikaci?
Samozřejmě je na to pamatováno a personál STK je obeznámen s kontrolou vozidel s alternativním pohonem a jejich specifiky, kterým je nutné věnovat pozornost již na základním kurzu, ale není vyžadována žádná speciální certifikace.
Jak probíhá technická kontrola v případě, že nejde o sériově vyráběné vozidlo s alternativním pohonem, ale úpravu či předělávku na jiný druh paliva provedenou na vozidle určeném původně pro jiný druh pohonu? Co to všechno obnáší, aby vozidlo mohlo být schváleno do provozu?
Schválení vždy povoluje příslušný úřad, který také stanoví podmínky, za kterých se může přestavba realizovat. Po ověření, že byly tyto podmínky řádně splněny, se provede oficiální zápis přestavby do technického průkazu vozidla. Zejména je nutné doložit technickou dokumentaci přestavby, zda je v souladu s pravidly. K důležitým dokumentům patří z tohoto hlediska protokol o tlakové zkoušce tlakové nádrže, kontrole plynové zástavby a splnění emisních limitů v dymanickém testu v autorizované zkušebně – pokud ovšem nejde o typovou zástavbu. V takovém případě firma, která tyto přestavby provádí, již má k určitým typům vozů patřičné protokoly a může potřebné požadované dokumenty doložit.
Jsou už nějaké zkušenosti, kde mohou nastat u vozidel s alternativním pohonem nejčastější problémy ohledně STK? Na co by se měli jejich uživatelé tedy např. zaměřit?
Doporučoval bych, aby se uživatel zaměřil zejména na životnost nádrže a platných homologací příslušných dílů, včetně kontroly upevnění náhradního kola (při použití toroidní nádrže na místě náhradního kola) a na těsnost plynové soustavy u CNG či LNG.
Je nebo byla nějak upravena legislativa vůči alternativním pohonům, co se týče stanic technické kontroly?
Tato legislativa je upravovaná věstníky dopravy a evropskými předpisy, jimiž se musí STK následně řídit.
550
.gif)
