Experimentální vlaky

Experimentální motorový vůz Schienenzeppelin nebo železniční Zeppelin navržený a vyvinutý německou leteckou firmou v roce 1929/1930, už 10. května 1931 poprvé překročil rychlost 200 km.h-1 (a 21. června 1931 vytvořil na lince Berlín-Hamburk nový světový železniční rychlostní rekord 230,2 km. První koncept měl dva spojené letecké 16válcové motory BMW IV (později jednoválec BMW VI 12 o výkonu 450 kW) pohánějící nejdříve čtyřlistou, poté dvoulistou vrtuli. Z bezpečnostních důvodů byl stroj postaven mimo provoz a byl nakonec v roce 1939 rozebrán.
Tryskovými motory posílený vlak byl (úspěšně) testován v USA v létě roku 1966.
"Lokomotiva dostala na střechu dva proudové motory General Electric J-47-19 z mezikontinentálního bombardéru Convair B-36, které byly namontovány těsně nad kabinu strojvedoucího v přední části vozu. Zajímavé je, že původní design měl motory umístěné na zádi, ale to se změnilo, když manželka jednoho z konstruktérů načrtla "lépe vypadající verzi" s motory vpředu. Toto řešení se ukázalo jako správné, protože umožnilo udržet předek lokomotivy stabilně na kolejích. Stroj s označením M-497 byl nazýván Black Beetle a dosahoval rychlosti až 183,85 mil za hodinu, což je v podstatě dosud nepřekonaný americký železniční rychlostní rekord. Přestože vlak byl díky přestavbě s využitím "běžných" prvků relativně levný, nebyl projekt uznán jako životaschopný a "černý brouk" nakonec skončil po demontáži experimentálního zařízení jako běžný linkový spoj. Nakonec byl v roce 1977 rozebrán na náhradní díky.
Ve Francii se mezi roky 1965 - 1977 testoval Aérotrain - experimentální druh jednokolejnicového vlaku (monorail) na principu vznášedla. Rekordní vlak existoval v různých verzích (pozoruhodné byly zejména nadzemní projekty s označením 01 a 02, S-44, Tridim, i-80 a i-80HV) a při testech dosáhl cestovní rychlosti až 417 km.h-1. Projekt byl zastaven po vyčerpání financí, smrti hlavního inženýra Jeana Bertina a rozhodnutí vlády podporovat nadále projekt TGV.
Experimenty s rychlými vlaky probíhaly i na východě: projekt s označením SVL (ruská zkratka pro "vysokorychlostní laboratorní vozidlo") byl vyvinut v Kalininské továrně v roce 1970 na základě běžného vlaku ER22. Ten byl doplněn dvojicí motorů z tryskového dopravního letounu JAK-40, instalovanými v přední části. Prototyp během zkoušek dosáhl rychlosti asi 180 mph. Z neznámého důvodu byly však zkoušky přerušeny a vůz je nyní jen muzeální atrakcí u vchodu do vagonky.
V zemi, kde většina věcí podléhala utajení, probíhaly zřejmě i další pozoruhodné projekty, jak naznačuje nedatovaný snímek experimentální tratě s elektrickým vlakem, který používá koule místo kol. Toto nové řešení bylo nápadem mladého sovětského vynálezce a experiment prý poskytl uspokojivé výsledky.
I v předválečném Československu fungoval expres Slovenská strela, který od roku1936 jezdil mezi Prahou a Bratislavou. Motorové vozy řady M 290.0 (max. rychlost 148 km.h-1) z Tatry Kopřivnice z poloviny 30. let 20. století urazily tuto trasu za 4 h 18 min. Tato hodnota byla překonána až v 21. století - dnešní expresy jezdí tuto trasu jen o 10 min rychleji.
 

Publikováno: 25. 8. 2013 | Počet zobrazení: 2799 550