Nové Toyoty testuje robot

V americkém centru R&D Toyota vznikla testovací dráha plná děr, muld a hrbolů, kde probíhají zkoušky odolnosti automobilů. Trať je speciálně navržena pro potřeby zátěžových testů prototypů nových modelů. Firemní inženýři tak mohou během poměrně krátké doby zjistit, jak si jimi navržené vozy poradí s nerovnostmi.

Dříve byli technici při provádění zkoušek odolnosti vystaveni monotónní a nepříjemné jízdě dokolečka v obtížných podmínkách. Přitom role člověka v tomto úkolu není nijak zvlášť náročná, stačí řídit vůz naplánovanou rychlostí. Zkoušky se navíc musí provádět opakovaně každý den, dokud automobil nenajede určitou vzdálenost. Jestliže tedy zvláštní dovednosti člověka, jako je vnímání různými smysly apod., nejsou při těchto testech nijak využitelné, dospěla Toyota k závěru, že nahrazení řidiče automatem.

„Když naši odborníci začali plánovat testovací jízdy Avalonu 2019, vypracovali systém, který rozvíjí naši aktuální technologii automatizovaného řízení. Tímto způsobem jsme nejen ušetřili inženýry a techniky nepříjemné, nepohodlné jízdy, ale také jsme zvýšili preciznost testů,“ říká Randy Stephens, hlavní inženýr Toyoty Avalon.

Pro řízení testovaného prototypu byl zkonstruován mechanismus s ovladači, pákami a dalšími mechanickými částmi, které řídí počítač. Navigaci, kamery, ani čidla, jimiž je vybaven Avalon, robot nepoužívá. Složit dálkově řízeného robota, který by byl schopen se rozjíždět, řadit, řídit a brzdit, nebyla žádná hračka.

„Když už byly mechanické komponenty na svých místech, začali jsme pracovat na systému dálkového ovládání pomocí GPS”, vypráví Don Federico, manažer vývojového týmu. „Tradiční GPS systémy v automobilech mají přesnost maximálně čtyři metry. Pokud jsme chtěli udržet automobil na úzké dráze při značné rychlosti a získat exaktní výsledky testu, musel být náš systém mnohem přesnější. Bylo to o to komplikovanější, že se auto na dírách a hrbolech natřásalo”.

Konečně byl navigační systém hotov a tým vypracoval software kontrolující jízdní dráhu, díky němuž se robotu dařilo udržet se na naprogramované trase s přesností na dva centimetry. Celý test v délce několika tisíc kilometrů byl řízen z blízké kontrolní místnosti, aniž by bylo nutné, aby v automobilu seděl člověk.

Díky použití robota se zvýšila nejen efektivita a bezpečnost testu, ale i jeho přesnost a opakovatelnost. Další výhodou nové metody bylo prodloužení testovacích jízd a s tím spojená časová úspora. Dříve bylo nutné jízdy vždy po 30-40 minutách přerušit a vystřídat řidiče. S robotem za volantem mohl test pokračovat tak dlouho, dokud v nádrži nedošly pohonné hmoty