Unipetrol čeká klíčová valná hromada

Stažení akcií z veřejného obchodování je součástí strategie firmy, která se nyní zaměřuje na řadu významných investičních projektů, mezi něž patří i modernizace a posilování výrobních kapacit. Letos např. Unipetrol zprovoznil další nový provoz na produkci leteckého paliva JET A-1 jehož je jediným výrobcem v ČR.

Společnost Paulinino, největší minoritní akcionář Unipetrolu, za níž stojí investiční skupina J&T, již odprodala svůj podíl (20,03 %) polské skupině PKN Orlen, která je od roku 2005 většinovým vlastníkem Unipetrolu. Stejně tak získala skupina PKN i podíl dalšího z významných minoritních akcionářů, společnosti Ëntris Equity Ltd., vlastníka zhruba 3 % akcií Unipetrolu. Podíl PKN v Unipetrolu tak stoupl na více než 94 % z dřívějších 63 % a společnost již na jaře oznámila, že hodlá od menšinových akcionářů vykoupit zbývajících 5,97 % akcií a stáhnout akcie Unipetrolu z pražské burzy. Za každou akcii nabízí 380 Kč, jako při předchozím odkupu. To je částka vyšší, resp. odpovídající obvyklým průměrným hodnotám, s nimiž společnost uzavírala své burzovní výsledky koncem loňského roku, a téměř dvojnásobná oproti hodnotě, za níž se akcie Unipetrolu obchodovaly na burze ve stejném období před rokem.

Finanční experti mají jasno

Za přiměřenou považuje cenu nabízenou za odkup i ČNB. Koneckonců i zkušení dravci, pohybující se v nekompromisním světě byznysu o tom nepochybně vědí své, jak nasvědčuje souhlas s prodejem svých podílů obou hlavních minoritních akcionářů spadajících do agilní finanční skupiny J&T, kteří by si šanci na potenciální zisk jistě nenechali ujít. „S ohledem na záměr společnosti Paulinino přijmout veřejný návrh PKN, bude majoritní akcionář v pozici, kdy bude mít dostatečný podíl na hlasovacích právech, aby prosadil a případně realizoval deklarovaný záměr vyřadit akcie Unipetrolu z veřejného trhu, a to bez ohledu na postoj zbývajících minoritních akcionářů," uvedl ekonom a poradce česko-slovenské investiční skupiny J&T Michal Šnobr, který zastupuje společnost Ëntris Equity Ltd., k oznámení záměru prodat podíl tohoto minoritního vlastníka Unipetrolu. Podle něj bylo takovéto riziko pro Ëntris závažným argumentem pro jeho rozhodnutí s tím, že v něm hrály roli i aktuální vývoj energetických komodit, rafinérských marží, či vývoj srovnatelných akcií v regionu.

Obdobný názor vyjádřil i hlavní analytik společnosti Patria Finance Tomáš Sýkora: „Nabízenou cenu 380 korun za akcii vnímáme jako férovou s ohledem na nedávný a aktuální vývoj v rafinérském sektoru středoevropského regionu a nabídku doporučujeme akceptovat,“ uvedl na serveru Patria.cz

Jaká cena je férová?

Cena, kterou firma považuje za přiměřenou, se však nelíbí některým minoritním akcionářům. Klíčovou osobou je zejména Tomáš Hájek, který podle svého profilu na Twitteru zastupuje na 300 minoritních akcionářů vlastnících dohromady zhruba 1,3 % akcií společnosti. Ten své akcie Unipetrolu zatím neprodá, protože, jak uvedl koncem loňského roku, kdy se jejich hodnota pohybovala na zmíněné úrovni, podle svého názoru považuje za férovou cenu 450 Kč za akcii. A pokud by došlo k vytěsnění pod touto částkou, hodlají se jím zastupovaní akcionáři soudit o dorovnání. Snaží se dosáhnout zvýšení nabídkové ceny, podobně jako v předchozích soubojích s majoritními akcionáři AAA Auto či O2 (resp. společnosti PPF, vlastníkem telekomunikačního giganta). Otázkou zůstává, proč i přesto, že i experti na tomto trhu (např. J&T) s ohromným analytickým zázemím uznali, že je hodnota odpovídající a shodli se v dobrovolném výkupu tuto cenu akceptovat a akcie prodat, Tomáš Hájek stále přesvědčuje, že cena je neadekvátní.

Cenový vývoj nepředpoví ani věštba z křišťálové koule

Od oznámení nabídky odkupu akcií jejich cena vzrostla asi o 3 %, ale mohou malí akcionáři očekávající pod vlivem některých lobbistů její další růst, skutečně počítat se zaručeným dalším vzestupem, aby jim aktuální nabídka Unipetrolu mohla připadat jako podhodnocená? Cena ropy, stěžejné komodity podnikání Unipetrolu, je vysoce volatilní záležitost, na níž působí řada často nevyzpytatelných, zejména geopolitických faktorů, které mohou její hodnotu velmi rychle dramaticky změnit prakticky ze dne na den. A situace v zemích na Blízkém a Středním východě, či ve Venezuele, které patří ke klíčovým činitelům ovlivňujícím ukazatele světového ropného trhu, rozhodně není ukázkovým příkladem regionální stability.

Zvyšování cen ropy (a tím i hodnoty akcií petrochemických koncernů) však dlouhodobě nenahrává ani úsilí o ekologičtější přístupy - např. nahrazování produktů vyráběných obvykle na základě ropy jinými alternativními variantami, ideálně na bázi obnovitelných zdrojů. Ve hře jsou i stále se zpřísňující pravidla pro omezování emisí - k těm stěžejním bude patřit např. požadavek Mezinárodní námořní organizace na ekologizaci námořní dopravy, nařizující od roku 2020 drastické snížení emisních limitů pro kontejnerové lodě a tankery. Pro dopravní logistiku to bude znamenat nutnost přechodu na paliva s nižšími emisemi, nebo instalaci nákladných odsiřovacích systémů, či úsilí o snížení spotřeby (a emisí) např. zpomalením plavby.

Foto: Unipetrol