Elektronika podobná kůži se bude umísťovat přímo na tělo

Nejde o implantáty, jakými proslul např. profesor Warwick, ale o ohebné jemné fólie s elektronickými obvody a prvky, které by se nalepovaly na pokožku.
Dae-Hyeong Kim z univerzity v Illinois s kolegy popisují elektronická zařízení, která lze přilepit a odlepit jako běžnou náplast. Elektronika podobná lidské kůži by měla komunikovat s okolím bezdrátově a také se bez drátů (indukčně) nabíjet. Předvedené prototypy, připomínající pružný film protkaný elektronickými obvody mají např. měřit tělesnou činnost nebo sloužit při ovládání počítače.
Ohebná elektronika by podle vědců mohla sloužit jako náhrada dnešních snímačů, které jsou pacientům při vyšetřování umísťovány na tělo. Výzkumníci zatím pomocí prototypů vyzkoušeli sběr informací o srdeční činnosti, funkci mozku (EEG) či výkonu svalů a přesnost je podle jejich vyjádření zcela srovnatelná jako při použití běžných přístrojů.
Výhledově však použití nezůstane omezeno jen na oblast medicíny, ale autoři studie předpokládají, že by elektronická kůže mohla vést např. k ovládání herních a multimediálních zařízení. Ze změn tvaru elektroniky přilepené na krku dokázal počítač odlišit (po absolvování učební fáze) povely nahoru, dolů, vpřed apod. K ovládání stačila slova, bylo však velmi pomalé, s třísekundovou odezvou – což byla doba než počítač vyhodnotil všechny údaje z "náplasti". Nicméně vědci se domnívají, že tento proces by se dal výrazně zjednodušit.
K výrobě elektronické kůže posloužily křemíkové díly, ovšem v podobě velmi tenkých vrstev (40 mikrometrů, což odpovídá síle např. lidského vlasu), a při těchto extrémních rozměrech se i látky, které známe jako křehké, dokáží ohýbat. Síť tvořící elektronickou náplast  je vytvořena tak, aby při natažení nedošlo k narušení její struktury.
Pružnou elektroniku ve výsledné podobě tvoří složitá síť z dílů ve tvaru písmene S. To ji při natažení dává dostatečnou vůli bez narušení funkce. Shora a zdola ji chrání dvě tenké vrstvy. Celá sestava je podložena na míru navrženým materiálem se stejnou elasticitou jako má lidská kůže. Zmíněný postup není úplnou novinkou, u elektronických součástek byl předveden už o několik let dříve, a samotný výrobní postup využívá technologie tisku přenosem staré zhruba 300 let. Využívá se při něm mezistupeň s tiskem na přenosový materiál (např. papír apod.), z něhož se pak (obvykle tlakem, ale často i za vyšších teplot) tiskne na cílový povrch. Při tisku elektroniky se ale používají speciální materiály. Dae-Hyeong Kim a jeho tým tuto technologii posunuli na pokročilejší úroveň.