Nejdelší transoceánský let skončil úspěšně
Na letišti v Sydney přistál 19. října v 7:42 místního času (22:42 SELČ) úspěšně zcela nový Boeing 787-9 Dreamliner „spirit of Australia“ VH-ZNI australských aerolinek Qantas. Na tom by nebylo nic divného, kdyby nevzlétl předchozího dne z Kennedyho letiště v New Yorku, čímž pokořil hranici nejdelšího přímého letu s pasažéry na světě.
Celková trasa spojující obě města bez mezipřistání měřila přes 16 000 km a samotný přelet trval 19 a čtvrt hodiny, což je méně než původně předpokládaných 20 hodin, a to přesto, že těsně před přistáním si provoz nad cílovým letištěm vynutil odbočku na sever kvůli řazení na přílet. Speciální let včetně optimalizace trasy připravovaly aerolinky několik měsíců. Letadlo startovalo se vzletovou hmotností 233 t (což je téměř maximum z 254 t povolených pro tento typ stroje), přičemž zhruba polovinu tvořilo 101 000 kg paliva v plné nádrží (s plánovanou 6tunovou rezervou na přistání, která by měla vydržet na 1,5 hod. letu). Podle kapitána probíhal let velmi hladce a bez problémů.
Šlo o testovací let, jehož cílem bylo zjistit dopad dlouhých letů na lidský organismus pro budoucí spoje. Qantas plánuje v příštích měsících také přímý let z Londýna do Sydney, který by měl být ještě o 800 km a 1 hodinu delší. Letoun nebyl v běžném plném obsazení – kvůli doletu jej obsadila aerolinka jen 40 cestujícími z řad zaměstnanců aerolinek, novinářů a 10členné posádky. Na palubě byli i vědci z Univerzity Monash v australském Melbourne, kteří měli za úkol sledovat stav posádky a pasažérů před letem, během něj i po přistání. Monitorovali mj. různé zdravotní parametry, sledovali rytmus mozkových vln, bdělost pilotů nebo např. vliv stravy a osvětlení kabin, které byly za letu speciálně řízeny, nebo cvičení, jež měli cestující během extrémního dlouhého letu provádět. Zatímco na dálkových letech tohoto typu se obvykle začíná večeří, po níž je zhasnuto osvětlení na palubě, v tomto případě byl nejprve servírován oběd a následně nechala posádka dál šest hodin rozsvíceno, i když venku byla již tma a většina letu také probíhala za tmy. Jak uvedl ředitel Qantas, Alan Joyce, toto řešení bylo zvoleno, aby se pasažéři mohli lépe přizpůsobit časovému pásmu v cílové destinaci a snížil se tak tzv. jet lag, neboli jev označovaný jako pásmová nemoc.
Pro zajímavost: Let je sice uváděn jako rekordní, což svého druhu samozřejmě je (s pasažéry), ale skutečně nejdelší let v historii (který má na kontě rovněž Qantas) byla cesta, kterou podnikl v roce 1989 téměř prázdný letoun Boeing 747-400 z Londýna do Sydney, který strávil ve vzduchu 20 hodin a 9 minut. Nejdelším komerčně provozovaným letem je zatím 18hodinová linka Singapur–New York, která se právě díky času ušetřenému na cestě těší velké oblibě.
