Slavná automobilová výročí
Na závěr letošního roku připadají i dvě zajímavá výročí, která se týkají automobilismu – a obě mají prostřednictvím svých historických osobností, jež se zasloužily o vznik těchto automobilových legend, souvislost i s českým prostředím.
Laurin Klement Voituretta Typ A, dvoumístný vůz, který se stal prvním sériově vyráběným automobilem této firmy, nesl pojmenování, které znamená francouzské označení pro „vozík“. Úředně byl ovšem do silničního provozu schválen až 18. ledna následujícího roku. První exemplář se tak veřejnosti představil ve své fyzické podobě ještě o čtyři měsíce později na pražském autosalonu. Během dvou let, kdy se tento typ vyráběl, jich vzniklo celkem 44 kusů, z nichž se pět dochovalo až do dnešních dnů – jeden je možné vidět v muzeu mladoboleslavské automobilky Škoda Auto.
Dvoumístný vůz Laurin Klement Voituretta Typ A.
Vůz vybavený třístupňovou převodovkou a poháněný litrovým vidlicovým dvouválcem o výkonu sedmi koní dosahoval max. rychlosti 45 km/h (což ovšem nebylo dáno technickými možnostmi, ale šlo o maximální rychlost povolenou rakouskými úřady) a podle dobových informací zvládal i 20% stoupání. Zákazníci měli na výběr mezi pohonem zadních kol prostřednictvím kardanové hřídele či řetězů. Jako doplňkovou výbavu bylo možné získat např. skládací střechu či osvětlení. S cenou 3600 korun by na něj ovšem dělník v automobilce vydělával při svých tehdejších příjmech téměř pět let, takže automobilismus, u jehož rozvoje stál v c. a k. mocnářství a českých zemích právě tento „vozík“, rozhodně nebyl masovou záležitostí jako dnes.
Pro všeobecný masivní rozvoj motorismu měl naopak zásadní význam další vůz, který si nyní připomíná své výročí – a to vůz lidový, jak má i ve svém názvu. Ano, ti, kteří si tipovali legendární Volkswagen VW Brouk, si mohou připsat zásah do černého. I když vůz samotný vyprojektoval liberecký rodák, geniální inženýr Ferdinand Porsche už před 2. světovou válkou, jeho skutečnou zlatou éru odstartovalo až zahájení jeho hromadné sériové výroby 27. prosince 1945. V tento den se v továrně v německém Wolfsburgu rozběhla montáž sedanu Volkswagen (Typ 1), který si díky své kulaté karosérii získal přezdívku Käfer (brouk). Tedy přesněji řečeno, civilní verze tohoto kultovního automobilu – během války se zde tyto vozy vyráběly pod označením „KdF-Wagen“ pro armádu, ale z bran automobilky jich do konce války vyjelo jen 630.
Nová historie se začala psát až pod správou britské vojenské vlády, která převzala společnost Volkswagenwerk GmbH v červnu 1945 díky strategické prozíravosti majora Ivana Hirsta, kterého fascinoval potenciál německého „kommanderwagenu“ s pohonem čtyř kol. Záměrem Britů bylo zajistit výrobou vozidel Volkswagen Typ 1 nezbytnou dopravu v rámci okupační zóny a tento zbrojní výrobní závod, na konci války z velké části zničený, se Britům podařilo přeměnit v pozoruhodně krátké době na civilní továrnu.
Zpočátku se však musely řešit velké problémy se zajišťováním potravin a bydlení pro zaměstnance, probíhající výrobu negativně ovlivňovaly váznoucí dodávky materiálu a energií, ale navzdory těmto těžkým okolnostem sjel krátce po Vánocích z montážní linky první sedan Volkswagen. Už v srpnu 1945 pověřila britská vojenská vláda podnik výrobou 20 000 vozidel, a do konce roku 1945 bylo vyrobeno celkem 55 vozidel. Od roku 1946 do měnové reformy 1948 se vyrábělo ca 1000 vozidel měsíčně. Vyšší výrobní počty nebyly možné vzhledem k přetrvávajícímu nedostatku surovin, materiálu i personálu, nicméně britští správci, kteří nesli za podnik odpovědnost až do podzimu 1949, připravili potřebné podmínky pro pozdější růst společnosti. Založili např. oddělení zákaznického servisu, vybudovali systém prodeje a zahájili vývoz sedanu, který se pod neoficiálním označením „Brouk“ stal na celém světě tak populární jako žádný jiný automobil.
„Brouk“ se stal v 60. letech i symbolem svobodomyslné éry hippies.
Rekordmanem byl jak dobou výroby, tak i počty: Do doby, než koncern července 2003 ukončil výrobu modelu VW Brouk v Mexiku, se vyrobilo neuvěřitelných 21 529 464 vozů tohoto typu, z nichž drtivou většinu – 15,8 milionu – představovala právě německá produkce.