Lepení plastů je věda

Zatímco termoplasty působením tepla měknou a lze je opětovně roztavit a ochlazením opět přivést do tuhého stavu, reaktoplasty naopak zahříváním nevratně přecházejí do netavitelného, nerozpustného stavu – za vyšší teploty netají a nerozpouštějí se v rozpouštědlech.
Základní parametry lze rozeznat orientační zkouškou ve vodě, do níž se vloží odlomený kousek. Neslepitelné plasty odpuzují vodu a plavou (např.- PE, PP), ostatní se potopí. K určení pravděpodobnosti, zda je materiál vhodný pro lepení anebo ne se užívá tzv. kapková metoda - na lepený povrch se nanese kapka vody anebo vteřinového lepidla, a podle toho, jak se chová, lze zjistit, zda materiál půjde slepit nebo ne. Pokud se kapka na povrchu rozlije, je slušná šance, že lepení bude mít úspěch, zatímco vytvoří-li se kapka, kterou povrch odpuzuje, je tato pravděpodobnost minimální, resp. prakticky nulová. Obecně lze říci, že čím placatější je kapka, kterou na povrchu daného materiálu kapalina vytvoří, tím lepší je jeho smáčenlivost, a šance na slepení. 
V laboratoři a ve specializovaných firmách odborníci určují druh plastu ještě podle rozpustnosti či nerozpustnosti materiálu. Reaktoplasty jsou nerozpustné v organických rozpouštědlech. V běžných rozpouštědlech se nerozpouští polyvinylchlorid (PVC), polyamid, za normální teploty ani polyethylen (PP) a polypropylen (PE). Mezi rozpustné plasty patří např. celuloid, organické sklo (plexisklo), které se v ethylacetátu a acetonu rychle rozpouští, či i polystyren (rozpouští se v toluenu a xylenu).
Pro správné určení může prokázat dobré služby tabulka na http://www.uhu.cz/lepeni-plastu#prehled-plastu, s přehledným rozdělením různých druhů plastů a možnosti jejich spojování.
Je nutné mít na paměti, že i plasty je třeba před lepením připravit podobně jako ostatní materiály, (tzn. obvykle zdrsnit a odmastit). O síle a pevnosti lepených spojů rozhoduje řada faktorů, ale s použitím správně zvolené kombinace lepeného materiálu a lepidla lze dokázat téměř zázraky.