Ruské atomové hlavice zásobují americkou energetiku

Dvacetiletou dohodu o přeměně vojenského uranu k mírovému využití uzavřely Rusko a Spojené státy v roce 1993. Partnery osmimiliardového kontraktu jsou společnosti Těchsnabexport a USEC. Název programu „Z megatun megawatty“ parafrázuje Bibli: „I zkují meče své v motyky“ (Izaiáš, 2, 4).
Vysoce obohacený uran ze zlikvidovaných ruských jaderných raket se nejprve zpracovával v sibiřských závodech v Seversku (dříve Tomsk-7) a Ozersku. Putoval pak do Krasnojarska a v další továrně poblíž uralského Jekatěrinburgu se původní vysoká koncentrace štěpitelného uranového izotopu 235U snižovala na potřebných 5 %. Hotová surovina se ukládá do kontejnerů a z petrohradského přístavu míří do zámoří. V USA se přepracovává v závodě Paducah (Kentucky) a posléze prodává výrobcům paliva pro jaderné elektrárny, americkým firmám Global Nuclear Fuels a Westinghouse, která dodávala palivové soubory pro Temelín, a francouzskému Framatomu.
Z dosud recyklovaných 450 t vysoce obohaceného uranu, což odpovídá 18 tisícům bojových hlavic, vzniklo 13 258 t nízce obohaceného uranu používaného prakticky ve všech amerických jaderných reaktorech. Jejich spotřebu kryjí dodávky původně vojenského uranu z Ruska z deseti, podle některých údajů dokonce z téměř 40 %. Pro představu: Toto množství by vystačilo pro české jaderné elektrárny Temelín a Dukovany na více než 150 let provozu.
Pro civilní využití se konvertovalo rovněž 174 t vysoce obohaceného uranu, avšak podle ruského deníku Trud vyjde přepracování ruské suroviny levněji. Společnost USEC uvádí, že palivo z nízko obohaceného uranu vyprodukovaného v rámci programu „Z megatun megawatty“ vystačí pro všechny 104 americké jaderné bloky na dva roky.
Uran z jaderných hlavic však není jediným vojenským materiálem, který nyní zpracovávají firmy k dalšímu využití. Např. bohumínská společnost Bochemie (známá mj. jako výrobce čisticího prostředku Savo) zahájila u Slavičína na Zlínsku v červenci zkušební provoz závodu na přepracování raketového paliva. Závod bude zpracovávat materiál z Německa, ročně se počítá s přepracováním až 2400 t raketového paliva. Jak uvedl ředitel Bochemie Francois Vleugels, výstavba závodu, využívajícího unikátní technologii, která se vyvíjela 5 let, přišla na asi 100 mil. Kč, z čehož čtvrtinu pokryly evropské dotace. V tomto případě je však pro další chemické zpracování určena zhruba třetina zpracovaného materiálu, asi 70 % se opětovně využije jako palivo vojenských i civilních raket.