Ford „najal“ na testy robotické řidiče

Simulované podmínky jsou přitom tak věrné, že i nejzkušenější testovací řidiči se mohou cítit unavení či malátní – např. při simulaci vysokých nadmořských výšek. Proto Ford angažoval dva robotické řidiče, kterým technici říkají Shelby a Miles. Roboty se uplatní zejména při simulacích vysokých nadmořských výšek, kde metodika testu někdy vyžaduje, aby se postup několikrát perfektně zopakoval.



Jedno z robotických ramen obsluhuje kruhový volič řazení rychlostí.

Jak to funguje

Továrna na počasí přispívá k tomu, že řidiči se mohou na své vozy Ford spolehnout v saharské poušti, na Sibiři i na nejvýše položených alpských silnicích. Při testování se živými řidiči v aerodynamickém tunelu, zejména při simulaci vysoké nadmořské výšky, je nutné dodržovat řadu bezpečnostních opatření. Na místě musí být lahve s kyslíkem, zdravotnické vybavení i záchranář a zdravotní stav řidičů se nepřetržitě sleduje.



Robotické „nohy“ ovládají během testování brzdový a plynový pedál.

Robořidič může pracovat v teplotním rozsahu -40 až +80 °C, stejně jako v extrémních nadmořských výškách. Navíc ho lze naprogramovat na různé řidičské styly. Nohy robotického řidiče sahají k pedálům akcelerátoru, brzd a spojky, jedna paže ovládá řazení a druhá spouští a zastavuje motor.

Ford nicméně i nadále provádí provozní zkoušky v reálném světě. V Evropě se jedná např. o Großglocknerskou vysokohorskou silnici v rakouských Alpách nebo o zasněženou oblast Arjeplog ve Švédsku.



„Srdce“ robořidiče, které ovládá robotické ramena i nohy.

„Když sedí na místě řidiče robot, můžeme provádět zkoušky celou noc bez obav, že řidič bude potřebovat přestávku na svačinu nebo toaletu,“ říká Frank Seelig, vedoucí zkoušek v aerodynamickém tunelu Ford.

Foto: Ford