Jak vznikl elektrický Bulli?

Jak dokázali designéři přenést základní koncept legendárního modelu T1, první generace vozů Bulli, do čistého designu studie zcela elektrického MPV a lehkého užitkového vozu? Jak se přitom inženýrům podařilo vyhovět všem požadavkům na moderní elektromobil v oblastech bezpečnosti, jízdního komfortu a všestranné využitelnosti v každodenním provozu? A jaké přípravy mají za sebou zaměstnanci z úseků montáže vozidel a výroby komponentů, aby mohl ID. Buzz sjíždět v Hannoveru ze stejné montážní linky jako ostatní vozy Bulli (T6.1 a nový Multivan)? Při zvládání všech uvedených výzev doprovázel odborníky značky Volkswagen Užitkové vozy televizní tým, který dokumentoval jejich tajnou práci. Vznikla tak zajímavá reportáž dostupná ZDE.

Vývoj MPV a lehkého užitkového vozu z rodiny ID. si vyžádal úzkou spolupráci obou značek. Jejich designéři a inženýři hledali nejlepší možný koncept, který by dával odpovědi na všechny požadavky a cíle ambiciózního vývojového projektu.



ID. Buzz využívá know-how nastřádané během sedmi desetiletí výroby vozů Bulli. Díky tomu okamžitě zaujme jak stávající fanoušky „Téčka“, tak i nové zákazníky. A přitom bude maximálně hospodárný. K tomu přispívají komponenty modulární elektromobilové platformy (MEB) s minimalizovaným třením i vynikající aerodynamika karoserie, spodní části vozu a kol. Vývojáři mohou být na výsledek svého úsilí o optimalizaci i těch nejmenších detailů opravdu hrdí. ID. Buzz má součinitel aerodynamického odporu vzduchu (cx) 0,285, což je nejnižší hodnota v porovnání se všemi dosavadními verzemi modelu Bulli.

U prvních ručně vyráběných prototypů se spolehlivě ukáže, zda je možné veškerá konstrukční data a simulace přenést z virtuálního světa do reality. Kvalitu lze zajistit pouze testováním. Aby právě představený ID. Buzz skutečně splňoval nejvyšší standardy kvality značky VW, musel elektrický Bulli po celé Evropě absolvovat maraton komplexních a náročných testů za extrémních podmínek. Nejprve byl vystaven extrémnímu horku v celé škále podmínek od pouštního sucha až po tropické vlhko.



Pak následovaly extrémní mrazy, opět v různých prostředích s minimální až vysokou vlhkostí. Na mnoha místech přitom prototypy jezdily po povrchu, který běžné silnice připomínal jen velmi vzdáleně. Na nezpevněných cestách se zkoumá pronikání prachu, vody, sněhu a ledu spárami do karoserie, které by mohlo později způsobovat problémy.

V nejsevernějších oblastech Skandinávie prokázaly modely ID. Buzz a ID. Buzz Cargo vybavené víceprvkovou zadní nápravou s odděleným přenosem podélných a příčných sil svůj potenciál z hlediska jízdní dynamiky na sněhu i ledu. Při zimních testech byla pozornost zaměřena také na odolnost materiálů, spolehlivost elektrických a elektronických funkcí, nastavení podvozku a chování vozu při rozjezdu, brzdění a změnách směru na povrchu s nízkou adhezí, jakož i na systém řízení provozní teploty v rámci kompletního vozidla.

Rozhodující jsou přitom detaily. Například v klimatické komoře se testuje, jak rychle po startu dokáže vyhřívání zbavit vnější zpětná zrcátka námrazy. Zrcátko zchlazené na minus 20 stupňů Celsia musí ukazovat situaci za vozem za pouhé tři minuty.