Do NTM za „tužkami, které dobyly svět“

Komplexní informace ve výstavě doplňují zajímavé předměty z výroby, jako keramické předměty z 19. století (tzv. vídeňská kamenina), nejstarší dochovaný výrobek Koh-i-noor Hardtmuth – kazeta na tužky z 80. let 19. století, přehled tužkařských výrobků od počátku 20. století po rok 1990, modely staveb nebo replika vévodského klobouku s korunou knížat z Liechtensteina ze 17. století.

Generální ředitel NTM Karel Ksandr k této výstavě poznamenal: „Když se řekne jméno Hardtmuth, tak většině veřejnosti vyvstane na mysli především tužka a možná minaret v parku lednického zámku. Domnívám se, že osobnost Josefa Hardtmutha a jeho pokračovatelů si zaslouží širší představení, neboť nejde pouze o knížecího architekta, ale i o vynálezce a podnikatele. Hardtmuth Koh-i-noor, která úspěšně funguje již více než 230 let, je klasickou ukázkou rodinné firmy založené především na patentech svého zakladatele a na manažerském rozvoji firmy za jeho potomků. I tyto hospodářské dějiny jsou předmětem nové výstavy Národního technického muzea v Praze.“

Výstava představuje vyvrcholení dlouholetého projektu, na kterém se podíleli pracovníci tří institucí: Národního technického muzea, Národního zemědělského muzea a Národního památkového ústavu, tedy odborníci z řady odvětví, aby bylo možné komplexně postihnout danou problematiku sestávající z historie architektury, zahradnictví, krajinářství a podnikání. Výsledky bádání prezentované formou výstavy dokládají dlouholetou úzkou provázanost středoevropského regionu.

V první části je pozornost zaměřena na samotnou osobu architekta Josepha Hardtmutha, který svými projekčními a stavitelskými aktivitami ve službách knížecí rodiny Liechtensteinů zanechal stopu jak na jižní Moravě, tak v severním Rakousku. Opomenout nelze ani jeho spolupráci se zahradními architekty na vytváření krajinné kompozice, projevující se zejména v Lednicko-valtickém areálu, zapsaném na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, či na urbanistickém začlenění staveb do krajin různého typu v oblasti rakousko-moravského pomezí.

Návštěvník se zde může seznámit s řadou dosud nepublikovaných plánů, které jsou spojovány s osobou architekta, a to jak dochovaných, tak nedochovaných staveb, které dokládají široký okruh jeho působnosti. Hardtmuth je znám především díky svým dochovaným realizacím, jako je Minaret či akvadukt v lednickém parku, Belveder u Valtic a další, ale málo je známo, že realizoval či vypracoval plány i k řadě dalších objektů, ať se již jednalo o zámečky, kostely, školy, zříceniny a obelisky či další stavby zkrášlující romantickou krajinu. Téměř opomíjeno je, že se nezabýval jen stavbami honosnými či zkrášlující krajinu, ale vypracoval či realizoval plány i na řadu hospodářských budov.



Druhá část výstavy je pak zaměřena na J. Hardtmutha jako podnikatele, vynálezce a zakladatele firmy ve Vídni, kterou jeho syn přenesl do Českých Budějovic, kde je v provozu do dnešních dnů. Joseph Hardtmuth, ačkoli se mu nedostalo žádného odborného technického vzdělání, přišel s řadou inovací. Z nich je možné zmínit způsob výroby tuhy z méně kvalitního typu grafitu, nový postup při výrobě nádobí, tzv. vídeňskou kameninu – a to včetně v té době unikátní bezolovnaté glazury – umělou pemzu či neapolskou žluť.

Ústřední postavou další části výstavy je syn Carl Hardtmuth, který, ač nejmladší ze čtyř bratrů, převzal otcem založenou továrnu a aby zajistil její další rozvoj, přenesl ji roku 1848 do Českých Budějovic, v jejímž okolí se nalézal dostatek potřebných zdrojů. Z počátku Carlovi pomáhal jeho starší bratr Ludwig, proto také továrna nesla od roku 1828 název L. & C. Hardtmuth, s iniciálami křestních jmen obou bratrů. Carl dosáhl v podnikání značných úspěchů a společenskou prestiž rodiny povznesl tím, že byl za zásluhy císařem Františkem Josefem I. povýšen do šlechtického stavu. V Carlových stopách pak pokračoval jeho syn Franz, který v duchu svého dědečka zavedl řadu inovací, které měly dopad nejen na samotnou firmu L. & C. Hardtmuth, ale i na konkurenční firmy a tužkárenský průmysl všeobecně.

V první řadě se jednalo o nový výrobek, tužku Koh-i-noor, uvedenou na trh v roce 1889, která měla naprosto netypickou barvu – žlutou. Brzy se stala symbolem kvality a známou po celém světě. Dále se mu podařilo sestrojit takzvaný „český mlýn grafitový“, který umožňoval využít i dosud opomíjený krystalický grafit namísto používaného amorfního a také podle složení směsi určovat tvrdost výsledných tuh. To vedlo k dalšímu jeho vynálezu, 17stupňové tvrdostní škále, která využívala k označování kombinaci písmen a číslic. Nová na této škále byla nejen její šíře a písmenné označení, ale i to, že písmena zastupovala anglické termíny, zatímco do té doby vládla v tužkárenském průmyslu spíše francouzština.

Výstava návštěvníky provede i historií firmy Koh-i-noor Hardtmuth (L. & C. Hardtmuth) ve 20. století, kdy se rodina musela nejprve vyrovnávat s rozpadem habsburské monarchie a ztrátou společenské prestiže i s národnostními problémy pro svůj německý původ, mapuje vývoj v období okupace a zejména poválečného období, kdy se již znárodněná firma stala součástí socialistického hospodářství.



Firma, která v průběhu své historie několikrát změnila své jméno, dosáhla světové proslulosti a stala se jednou z nejvýznamnějších ikon českého, později československého průmyslu. Získala pozici světového lídra v oblasti tužkárenského průmyslu a zde zavedené inovace jsou dodnes akceptovány i konkurenčními výrobci.