Architekti jako designéři a tvorba Jiřího Kočandrle v NTM

Významná část výstavy „Čeští architekti jako designéři techniky – Jiří Kočandrle“ je pojata jako první retrospektivní prezentace tvorby Jiřího Kočandrle (1941).

Spojení architektura a design je celkem běžné, ne-li samozřejmé. Architekti dnes stejně jako dříve navrhují nábytek i interiéry, designéři pak rovněž interiéry či interiérové doplňky, a v poslední době sami přicházejí i s novými koncepty bydlení. To samé platí i pro architekturu a design elektrospotřebičů, dopravních prostředků či strojů.

Přitom to byli právě architekti, kteří si v polovině 19. století mezi prvními všimli rozporu mezi technickým, technologickým a estetickým pojetím průmyslových výrobků. A o půl století později, s nástupem rané moderny, se aktivně zasloužili o převrat v jejich tvarovém a mnohdy i funkčním a technologickém řešení. Architekti stáli u zrodu německého Werkbundu, prvního sdružení podstatně zaměřeného na estetickou kulturu průmyslové výroby, spřízněného Svazu českého resp. československého díla, ale i legendárního Bauhausu. Zcela klíčovou roli pak architekti sehráli v nástupu italského a skandinávského designu, a zásadní vklad měli také v průkopnické éře průmyslového výtvarnictví v poválečném Československu.

V rozsáhlém projektu NAKI II MK ČR Designéři v českých zemích a československý strojírenský průmysl proto nesmí chybět výstava, kterou nyní otevíráme v NTM: Čeští architekti jako designéři techniky – Jiří Kočandrle.



První část poněkud dlouhého názvu výstavy připomíná výše zmíněný význam architektů a absolventů architektonických ateliérů mezi průkopníky československého průmyslového designu v poválečných desetiletích. Jména jako Stanislav Lachman, Otakar Diblík, František Crhák nebo Jan Tatoušek už vešla do povědomí veřejnosti. První jmenovaný díky výstavě otevřené v NTM před 21 lety. O několik let později pak následovaly putovní výstavy dalších dvou jmenovaných osobností československého průmyslového designu. A konečně výstavní prezentace Jana Tatouška, připravená v souvislosti s uvedeným projektem NAKI, skončila v květnu letošního roku. Na rozdíl od jmenovaných výstav k ní byl také vydán rozsáhlý katalog.

Zatímco Otakar Diblík a František Crhák absolvovali architekturu na brněnské technice, Stanislav Lachman, Jan Tatoušek i další designéři, vystudovali ateliéry tzv. užité architektury na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Ateliéry, v nichž působili žáci Pavla Janáka a Josefa Gočára a jejichž tradice sahá až k pedagogickému a návrhářskému působení Gočárova učitele Jana Kotěry, zakladatele Svazu českého díla před první světovou válkou.

V další generaci československých průmyslových designérů, nastupujících do praxe na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, zcela převážili absolventi jediného detašovaného ateliéru tvarování strojů a nástrojů při VŠUP ve Zlíně (tehdejším Gottwaldově).

Tradici školení budoucích průmyslových designérů v ateliérech architektury VŠUP ovšem v této generaci velmi výrazně zastupuje Jiří Kočandrle, který v roce 1968 absolvoval ateliér prof. Pavla Smetany. Podstatný prostor ve výstavě je proto věnován první retrospektivní prezentaci jeho tvorby, což odráží i druhá část názvu výstavy.



Výstavní prezentace tvorby Jiřího Kočandrle je v rámci aktuální výstavy rozdělena na dvě hlavní části, rozdělené obrazově-hudební kompozicí ilustrující zásadní životní, tvůrčí i myšlenkovou proměnu na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Vedle výše zmíněných i dalších stěžejních exponátů je součástí výstavy i objekt „Pocta papíru“ jako upomínka na spolupráci s firmou EMBA. Každá z obou částí je dále dělena tzv. mezníky, které představují zásadní kapitoly jeho tvůrčího působení.

Zde nesmíme opomenout ani působení pedagogické. V letech 1996-2006 vedl Jiří Kočandrle výuku designu na vysokých školách v jihokorejském Soulu. Jako designér spolupracoval i s korejskými výrobci. Stranou nezůstala ani činnost publikační s teoreticko-filosofickými přesahy, jak dokazuje např. definice designu ze závěru jeho pedagogického působení v Koreji.

„Design je kreativní, dynamický, interdisciplinární proces, který vznikl na pomezí technologie a umění, kultury a obchodu, reality a vizí. Ve fázi vývoje produktu design integruje všechny vstupy, ve fázi jeho užívání pak komunikuje v něm obsažené kvality, funkce a sdělení. Můžeme jej nazvat nejdemokratičtější formou umění, filozofií výroby, spotřeby a užití, která hraje důležitou roli při vytváření hmotné a environmentální kultury. V konečném důsledku design přispívá k formování životního stylu společnosti a identity jedince.“

Kurátorkou výstavy je zakladatelka oddělení průmyslového designu NTM Johanna Pauly, která tak navázala na svou činnost v přípravě a realizaci retrospektivních výstav konaných v NTM a v spolupracujících institucích už celé čtvrtstoletí. Spoluautorem výstavy je Jiří Hulák, který připravil úvodní část věnovanou fenoménu architektů-designérů v naší i světové historii. Prostorového řešení výstavy se osobně ujal Jiří Kočandrle, vizuální podoba výstavy je dílem prof. Rostislava Vaňka a Michala Kopeckého. Audiovizuální pořad připravilo studio Krutart.

Jiří Kočandrle se narodil 4. května 1941 v Českých Budějovicích. Vystudoval Střední průmyslovou školu strojnickou v Praze, a kvůli „kádrovému profilu“ rodiny se ke studiu vysoké školy dostal až po základní vojenské službě v roce 1962. Ještě před absolutoriem začal pracovat v oddělení prostorové akustiky podniku Spojprojekt, kde se mimo jiné podílel na realizaci nových studií Československé televize. V letech 1969 a 1970, na samém konci jednoho ze svobodnějších období našich dějin, ještě stihl stáž v americkém Buffalu, kde se podílel na projektu tehdy největšího stadiónu na světě podle návrhu proslulého R. Buckminstera Fullera. Ve Spojprojektu pak pracoval další dva roky.

V letech 1973-1991 působil Jiří Kočandrle jako designér v podniku TESLA Hloubětín, který se specializoval na vývoj a výrobu televizních a rozhlasových vysílačů, měřicí techniky a směrových pojítek. I v tomto zdánlivě zcela „neestetickém“ odvětví sortimentu si dokázal najít vlastní cestu k uplatnění designérské tvorby. Jak sám říká, postupem času se „snažil o uplatnění spíše racionálních, technických, nežli ryze výtvarných, estetických prvků na fasádě převážně skříňových výrobků, jakými jsou jacklové a válcované U profily ve viditelné, exponované konstrukci“, a dodává: „Letitou bitvu s pracovníky koncernové normalizace představovala snaha o lineární odlehčení firemního znaku a robustního blokového nápisu TESLA, vhodného spíše pro uhelné sklady, nežli reprezentanta soudobé elektroniky.“

V návrhu televizní měřicí soupravy uplatnil Jiří Kočandrle optimální ergonomické uspořádání jednotlivých přístrojů v nosném rámu, čímž výrobek zároveň získal nezaměnitelný charakter.

V době působení v hloubětínské Tesle se spolu s dalšími designéry a grafiky podílel také na tvorbě firemního stylu celého koncernu TESLA. Pro Výzkumný ústav pro sdělovací techniku (TESLA VÚST) navrhoval jednotnou řadu přístrojů spotřební elektroniky. Na toto téma byl natočen jeden z dílů řady Zašlapané projekty ČT s názvem Vltava šanci neměla, který výstava rovněž prezentuje.



Pro Výzkumný ústav rozhlasu a televize navrhl J. Kočandrle kompaktní přenosovou kameru pro barevnou televizi a je autorem designérského řešení telefonních přístrojů TESLA Stropkov.

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let se podílel i na firemním stylu trustu Prago-Union, sdružujícím zhruba dvacet nástrojařských, plastikářských a dalších výrobců. Jeho práce zahrnovala návrhy ucelených řad drobné kancelářské techniky (KIN), dodnes vyráběných souborů nožů (Mikov) a příborů (Rostex, nyní Toner), ale i prototypy jízdních kol (Velamos). Pro vlastní potřebu si nechal vyrobit kolo Senior, které třicet let ke své spokojenosti používá.

Po listopadu 1989 a následném rozpadu stávajících struktur znárodněného tuzemského průmyslu začala pro Jiřího Kočandrle zcela nová tvůrčí i životní etapa. Objevil kouzlo papíru, přesněji řečeno recyklované hladké i vlnité lepenky, kterou začal využívat pro výrobu užitkových předmětů i výtvarnou tvorbu. Významným impulsem zde byl kontakt a následná spolupráce s firmou ROLLPA, později následovala mezinárodně oceněná tvorba pro dalšího významného výrobce v této oblasti, firmou EMBA. Jiří Kočandrle vytvořil řadu autorských kolekcí včetně kompletního vybavení bytu papírovým mobiliářem. Za soubor obalů a tašek získal v roce 1994 Národní cenu za design.



Výstava, která vznikla za podpory Ministerstva kultury ČR v rámci projektu NAKI II „Designéři v českých zemích a československý strojírenský průmysl,“ potrvá od 26. října 2022 do 30. dubna 2023.