Rusko zahajuje průmyslovou výrobu beryllia

Úspěch sibiřských výzkumníků by se měl stát základem průmyslové výroby beryllia v Rusku, a snížit jeho dosavadní závislost na dovozu z USA, Číny a Kazachstánu, což jsou v současnosti jeho hlavní výrobci.
„Provedeme zkušební výrobu jednoho nebo dvou kilogramů beryllia, a pokud vše půjde, jak má, připravíme výstavbu většího provozu na půdě SCHK,“ říká generální ředitel SCHK, Sergej Točilin. Vybudování nového provozu přijde na dvě miliardy rublů (ca 900 mil. Kč) a celý proces výstavby si vyžádá kolem 5 let.
Beryllium je stříbřitě šedý, velmi lehký, a především extrémně tvrdý kov, který rýpe do skla. „Tvrdší je už jen několik kovů jako osmium, uran nebo wolfram,“ vysvětluje ředitel rozvojového programu SCHK Andrej Galata. Slitiny beryllia se používají při výrobě letadel a kosmických lodí, v elektrotechnice, při výrobě raketového paliva a v dalších průmyslových odvětvích. V jaderném průmyslu je beryllium používáno kvůli své unikátní propustnosti rentgenového záření při výrobě rentgenových trubic, uplatnění nachází i při výrobě jaderného paliva a také jako ohnivzdorný materiál a tepelný izolátor, který vydrží i velmi vysoké teploty.
Beryllium se jako kov získává ze dvou nerostů, které tvoří jeho základní zdroje: berylu a bertranditu, protože jako čistý kov v přírodě neexistuje. Získávání beryllia z rudy je však nesmírně komplikovaný proces, protože při zvýšených teplotách a kontaktu s kyslíkem velmi snadno oxiduje. Za nízkou hmotností beryllia jako kovu (je považováno za nejlehčí čistou kovovou substancí stabilní při pokojové teplotě) stojí minimální hmotnost jeho atomového jádra tvořeného pouhými 9 prvky, zatímco např. železo obsahuje v jádrech svých atomů průměrně 56 částic.
Z několika stovek tun berylia, které se ročně vyrobí, připadá většina na USA - podle údajů americké agentury U.S. Geological Survey bylo v roce 2012 vytěženo celkem 230 t beryllia, přičemž plných 200 t bylo vyrobeno v USA, 25 v Číně a několik tun v Kazachstánu. Více než polovina světových zásob beryllia se přitom nachází v Brazílii, Ugandě a Rusku.