Kodak zboural svou slavnou továrnu v Rochesteru

Sic transit gloria mundi… čili Tak končí sláva světa, řekli si možná mnozí z těch, kdo léta spoléhali na kvalitu fotografických materiálů značky Kodak, když sledovali, jak se zdi jejich výrobny řítí k zemi v oblacích prachu.
Kodak, který ještě v minulém století kraloval fotografickému průmyslu, v roce 2011 prodal své patenty na výrobu fotosnímačů firmě OmniVision a ukončil jejich výrobu. O rok později zahájila firma řízený bankrot, a její restrukturalizaci a cestu k záchraně nepomohl nastolit ani výprodej patentů - dva hlavní zájemci, Apple a Google se dohodli a díky společnému postupu získali nejcennější balík patentů za 5násobně nižší sumu, než jakou firma stanovila jako odhadní cenu. Tím padla naděje na restart a Kodak již následně jen hromadil miliardové ztráty. V roce 2013 byla uzavřena i divize výroby skenerů a poté i celá klíčová sekce „Personalised imaging business“, kam spadala část kinofilmové výroby a maloobchodní síť. Neúspěchem skončil i poslední zoufalý pokus uchytit se na trhu prodejem nenáročných tabletů a smartphonů, jimž firma poskytla svoji – kdysi slavnou – značku. Kodak se průběžně zbavoval svých nevyužitých továren, které byly většinou i fyzicky likvidovány a nyní došla řada i na tu zřejmě nejslavnější z nich: budovu č. 53 v Rochesteru z roku 1923, jednu z nejstarších. Někdejší výrobna proslulých kinofilmů už téměř tři roky nevyráběla a nepoužívala se, a nakonec bylo rozhodnuto o jejím prodeji demoliční firmě Moses Glick a odstřelu. K tomu došlo 20 července - s výjimkou jedné části budovy, která unikla zbourání. Kodak sice ještě v jedné továrně filmy vyrábí, ale éra klasického filmového materiálu je u konce, používá se jen pro malou část umělecké fotografie a pro speciální účely (rentgen a defektoskopie, kde jej však také stále častěji nahrazuje digitální technika. Smutný příběh Kodaku neznamená samozřejmě, že nastává automatický konec klasické fotografie, ta zřejmě přežije, byť v menšinové, okrajové podobě, stejně jako televize nezlikvidovala kino, nebo MP3 a další digitální hudba nesmetla zcela ze světa předchozí hudební nosiče tj. tradiční vinylové desky. Pro našince je možná zajímavým faktem, že jednou z páru (v tomto případě doslova a do písmene – dvou) významnějších zbývajících průmyslových výroben na světě, které ještě dodávají klasické fotomateriály, je kromě britského Ilfordu česká královéhradecká Foma – podobně jako u vinylů, které se opět vracejí do módy, je dnes jejich prakticky největším světovým výrobcem firma Gramofonové závody v Loděnici u Berouna…