Unikátní historické jízdy v NTM představují nejstarší evropské automobily

Vsobotu 6. října 2012 slaví 150. narozeniny také Českého průmyslové muzeum. Na počest tohoto výročí připravilo NTM v Praze komentované prohlídky nově otevřené expozice Technika vdomácnosti a nové výstavy Jak Fingerhut k Náprstkovi přišel. Návštěvníky provedou autoři expozice a výstavy. Časy komentovaných prohlídek: Technika v domácnosti v 11,30 a 15, 30 hodin a Jak Fingerhut k Náprstkovi přišel v 10 a 14 hodin. Více informací naleznete na www.ntm.cz.
Historické vozy a jejich repliky v NTM
Na území ČR se automobily nepřetržitě vyrábějí již od konce 19. století. Stavbu prvního znich zahájila na podzim 1897 továrna na železniční vagóny Nesselsdorfer Wagenbau-Fabriks-Gesselschaft A.G. v severomoravské Kopřivnici, známá později jako automobilka Tatra. Vůz známý pod názvem Praesident - první továrně vyrobený automobil v českých zemích - byl vybaven dvouválcovým šestikoňovým motorem o objemu 2714 cm3 koupeným od Carla Benze v Mannheimu, který přes řemenové a řetězové převody poháněl zadní kola. Okamžitě po svém dokončení odjel ve dnech 21. a 22. května 1898 z Kopřivnice do Vídně na výstavu k 50letému jubileu vlády císaře Františka Josefa I a celou trasu délce 328 km se podařilo urazit za čtrnáct a půl hodiny čistého jízdního času, tedy průměrnou rychlostí 22,6 km/h. Na výstavě ve vídeňské Rotundě byl vedle automobilu NW Präsident vystaven i automobil vídeňské firmy Jacob Lohner & Co., s níž se kterou se kopřivnická vozovka dělí o prvenství v zahájení tovární výroby automobilů v monarchii. Po skončení výstavy byl Präsident darován nově vzniklému Rakouskému automobilovému klubu ve Vídni a do českých zemí se vrátil až po první světové válce. Originál vozu, byť spozdějšími úpravami, je od roku 1919 součástí sbírek Národního technického muzea v Praze, jeho provozuschopná replika, která se představí veřejnosti na „Dnech otevřených kapot“ vvznikla v kopřivnické automobilce v roce 1997.
Druhý z histrorických unikátů - parní automobil dle projektu Louise Baffreye je postaven na základě technické dokumentace projektu na stavbu silničního vozu poháněného parním strojem který vznikl v letech 1886 až 1887 v Leitenbergově kartounce vJosefově dole u Kosmonos. Jeho autory byli Louis Bafrey a Alphons Welter. Není však doloženo, že by projekt byl ve své době realizován a vůz opravdu postaven. Celý soubor výkresů se však dochoval a od roku 1933 je uložen v archivu Národního technického muzea v Praze a parního automobilu Louise Baffreye a Alphonse Weltera s dvouválcovým parním strojem a řízenou zadní nápravou se po více než 120 letech dočkal své realizace – v letech 2008 až 2012 vůz dle dochované původní dokumentace postavila skupina aautomobilových nadšenců z Rokycan.
Pradědeček dnešních automobilů
První motorové vozidlo hnané spalovacím motorem, tzv. Marcusův vůz je dílem v Německu narozeného a ve Vídni žijícího rakouského vynálezce Siegfrieda Samuela Marcuse, který kolem roku 1870 zamontoval spalovací motor do jednoduchého ručního vozíku. Tento „první Marcusův vůz“ se nedochoval. V roce 1888 přistoupil Marcus ke stavbě svého druhého vozu hnaného spalovacím motorem, který je již považován za skutečný automobil. V té době již několik let spolupracoval s firmou Märky, Bromovsky & Schulz v Adamově u Brna, která vyráběla stacionární spalovací motory podle Marcusových patentů, a je proto pochopitelné, že realizaci stavby svého automobilu zadal Marcus právě tam. Nový vůz, postavený v letech 1888 až 1889, měl několik dosud neznámých novinek – nízkonapěťové magnetoelektrické zapalování a rozprašovací karburátor s rotujícími kartáči. S jednoválcovým motorem o objemu 1570 cm3 a výkonu 0,56 kW (0,75 k) dosahoval rychlosti 6 - 8 km/h. Obdobně jako první Marcusův vůz však také nikdy nepřekonal stadium pokusných a exhibičních jízd, nicméně na rozdíl od svého předchůdce se dochoval a je uložen ve sbírkách Technického muzea ve Vídni. Technické muzeum ve Vídni proto přistoupilo ke stavbě funkční repliky vozu, která byla dokončena v roce 2006. Motor zhotovily Adamovské strojírny (nástupce firmy Märky, Bromovsky & Schulz) zbytek stavby repliky byl realizován v dílnách vídeňského Technického muzea.